
První protialkoholní záchytná stanice se unás otevřela 15. května 1951 v Praze u Apolináře. Kvůli netradiční metodě šlo o světový unikát. Starost o pacienty v notně podroušeném stavu měla výchovný charakter. Duchovním otcem celého projektu byl český lékař Jaroslav Skála.
Záchytka u Apolináře, k jejímuž otevření došlo před pětasedmdesáti lety, se dá považovat za první svého druhu na světě a tedy také jako unikátní český vynález. Je ale třeba dodat, že v Ostravě, o rok dříve, vzniklo podobné zařízení, nemělo však dlouhého trvání a už vůbec se neproslavilo tak jako pražské pracoviště.
První pokus v Ostravě nevyšel
Předchůdkyně pražské záchytky vznikla v Ostravě, a to na popud jistého předsedy národního výboru. Jednou, při cestě z radnice, měl narazit na opilého muže, jenž se válel na zemi. Jelikož se mu takový pohled příčil, dal pokyn ke zřízení záchytky, a to v budově hasičárny. O společensky unavené osoby se starali dobrovolníci z Červeného kříže.
Otevřeno bylo od sedmi večer až do sedmi do rána. Jedna noc stála sto korun československých, pokud se dotyčný vrátil, platil dvojnásobek. Objekt byl ale po nějaké době uzavřen, v praxi se tedy neosvědčil.
Průkopník Jaroslav Skála
Duchovním otcem pražské záchytky se stal lékař, Doc. MUDr. Jaroslav Skála. Lékařskou fakultu dokončil v roce 1946. První zaměstnání našel na psychiatrické klinice. Odtud ho vyslali do Bruselu, kde se zúčastnil mezinárodní konference o alkoholismu, což určilo jeho další profesní směřování. Spojil se také s americkou skupinou Anonymních alkoholiků. Po četných diskuzích vznikla léčba antabusem, jenž vyvolává po požití alkoholu zvracení.
V únoru roku 1948 vzniklo sdružení Klubu lidí usilujících o střízlivost. Kvůli převratu musel Skála přerušit kontakty s Anonymními alkoholiky. Jejich dvanáctibodový program byl totiž zčásti duchovně založen, což bylo v rozporu s tehdejší ideologií. A tak o několik měsíců později vzniká protialkoholní oddělení v budově vedle kostela sv. Apolináře.
Záchytná stanice v Praze
A to je již jen krůček od otevření pražské záchytky. Prvním „klientem“ byl ruský námořník. Ale léčily se zde také i známé osobnosti, třeba herec Zdeněk Štěpánek či režisér Martin Frič. Nejzajímavější byly ale Skálovy metody. Ty byly, řekněme, přinejmenším bizarní. Pacienti, kteří se u něho léčili dlouhodobě, museli, v rámci své terapie, pečovat o nové opilce, aby viděli, co dělá s člověkem alkohol. Když byli sami pod parou, neuvědomovali si to.
Začínalo se s dvanácti lůžky, o rok později jich už bylo dvaadvacet. V roce 1957 vznikl další projekt, a to sice léčení závislosti u dětí. V současnosti se záchytka nachází v areálu Nemocnice Na Bulovce. Na původním místě je Klinika adiktologie, kde se léčí lidé s různými druhy závislostí.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Jaroslav Skála
Deník.cz: První česká záchytka - šlo o světový unikát, udivila netradiční metodou léčby




