Maminka Moniky Marešové: Alkohol mě málem připravil o dceru, v léčebně jsme si toho hodně vyříkaly

Helena Harabinová (65) má za sebou bohatou kariéru, začínala na české ambasádě v Londýně, dostala se až na ty nejvyšší manažerské pozice a provozovala vlastní butik s luxusní módou. Velká část jejího života ale byla poznamenaná náklonností k alkoholu. Že má vážný problém, si Helena uvědomila až v 38 letech po večeři u své sestry a nastoupila ambulantní léčbu u Apolináře.

O svůj životní příběh se tchyně moderátora Leoše Mareše (49), která v současnosti podniká v síťovém marketingu, hodně cestuje a pomáhá prostřednictvím spolku Pavučina vyléčeným alkoholičkám, podělila v Ženských tabu Báry Hlaváčkové.

Ženy pijí jinak než muži a často se za náklonnost k alkoholu stydí, říká psycholožka Pavlína Doležalová

Helena Harabinová o svém pití

Jak poznat první příznaky alkoholismu?
Je to tehdy, když je to pro vás priorita.

Když už se těším na tu skleničku...
Když nepůjdete do fitka, protože si místo toho dáte skleničku alkoholu. Nebo nepůjdete s dítětem ven, protože si chcete doma v klidu dát skleničku. Vaše priority, ať už v osobním, společenském nebo pracovním životě se přeskládají tak, že to dát si skleničku je pro mě něco, co bytostně potřebuju.

Jak jste poznala vy, že máte problém, protože vy jste pila občas, vy jste se nazvala kvartálním alkoholikem. Jak to tedy u vás konkrétně probíhalo a jak se pozná, že je problém?
Kvartální alkoholik to většinou má tak, že nepije každý den. O to je to záludnější, protože máte pocit, že máte vše pod kontrolou. Ale když už se k pití dostanete, tak nevíte, kdy přestat, nemáte záklopku. Někdy jsem pila celý večer, někdy jsem si ráno dala tzv. vyprošťováka a někdy to byly dvoudenní, třídenní tahy a pořád jsem si říkala, ale já to umím ukočírovat, vždyť pak nepiju, dělám stejnou práci, nic se mi v životě nezměnilo. Proto to bylo obtížné nějak vyhodnotit. Nic jsem neztratila, tedy ztratila jsem důvěru dcery, ztratila jsem důvěru rodiny. Ale to je priorita, kterou v tu chvíli neřešíte. Nalhávala jsem si, že se mi život nezměnil a tou poslední kapkou byl okamžik, kdy jsem šla na večeři za sestrou a švagrem, byli tam ještě jejich známí a já se opravdu opila. Prostě jsem to neustála a sestra mi druhý den zavolala a řekla mi, já si myslím, že máš problém. Myslím si, že by sis měla jít s někým promluvit.

A šla jste?
Ano, toto nakopnutí je rozhodující. Pan doktor Profous, u kterého jsem byla na první konzultaci u Apolináře, jestli jsem závislá, nebo ne, mi řekl, každý z vás má na zadku otisk boty, která ho sem nakopla. A je to pravda. Vy už jste ve fázi, kdyby si to hodnotíte jinak, kdy máte perfektně vypracovaný systém výmluv a omluv. Takže u většiny závislých ten impuls obstará někdo jiný. Já to tenkrát brala jakože, dobře, půjdu, když si myslíš, a ukážu ti, že to tak není, mám to pod kontrolou. Opravdu jsem na konzultaci šla a dozvěděla se, že jsem alkoholik.

Suchej únor pomohl Spider-Manovi k abstinenci: První měsíce jsem myslel jen na pití, říká Tom Holland

Helena Harabinová o léčbě alkoholismu

Když jste pak i vy sama pochopila, že je to problém a ohlédla jste se zpátky, došla jste k tomu, proč jste do toho vlastně spadla? Co byl ten spouštěč?
Myslím si, že málokdo si přehraje minulost a něco se dozví. Zaprvé je to velmi plíživé, může to trvat mnoho let, a vy si neuvědomíte, to bylo tenkrát, když svítilo sluníčko, teď mi tady někdo ublížil a já si tu frustraci nesla. Není to jedna situace, která by byla příčinou, ale může to být nějaká věc, kterou si nesete možná i z dětství nebo z období dospívání. U mě to bylo určitě i dědičné, protože můj otec byl těžký alkoholik. Všechny tyhle věci tam hrají roli. A jak říkala paní doktorka Pecinovská u Apolináře, když má někdo píli a talent - a já když dělám jakoukoliv věc, tak ji dělám na 100 procent - tak se do té závislosti dřív nebo později dostane.

Vy jste docházela na léčení ambulantně, jak to tam probíhalo? Jdete tak, jak to vidíme ve filmu, na nějakou skupinu?
Jdete na skupinu, kterou vede terapeut a sejdou se tam různí lidé - muži i ženy. Je to smíšené a tam probíráte, jak vám jde abstinovat a co se děje ve vašem životě. Je to velmi různorodé věkově, zaměstnáním i zaměřením. Já si na začátku nechala dát i antabus, protože jsem chtěla mít pojistku, že se k pití nevrátím. Antabus vynalezli před mnoha lety, jde o lék, který vám má způsobit to, že když se napijete, zrudnete, srdce vám začne bušit a udělá se vám špatně. Znám spoustu lidí, kteří antabus přepili, i to jde, ale já věděla, že se o sebe bojím a že když budu vědět, že jsem pod antabusem, tak se nenapiju.

Ale vy jste se pak po nějakých x měsících znovu napila.
Ne, ne, ne, já jsem začala v roce 1998, kdy mi bylo 38 let, chodit na ambulantní léčbu. Chodila jsem tam přes dva roky a nepila jsem skoro čtyři pět let.

Co se v lidském těle fyzicky děje, že se nesmí znovu napít, protože by do toho lehce spadl znovu?
Já nejsem lékař, takže to řeknu velmi laicky tak, jak jsem to slyšela

Tak jak to řekli vám.
Tak jak jsem to slyšela na přednáškách. V mozku existují receptory a ty mají vinou závislosti vytvořené nějaké cestičky. Když jim nedáváte drogu, tak nevyvolávají bažení. V momentě, kdy jim drogu dodáte a je jedno, o jakou drogu půjde, jestli alkohol, trávu nebo pervitin, ale týká se to i narkózy a některých léků, tak se ty receptory probudí a vy začnete bažit a toužit po droze víc a víc.

Takže teď byste neměla mít ani narkózu.
Ano, teď když máte narkózu, tak byste měla jít na týden na přeléčení, jako byste šla na rehabilitaci, kdyby tělo náhodou začalo mít chutě, tak abyste byla v bezpečném prostředí.

Nejhorší následky dětí alkoholiků: Stávají se rodičem vlastních rodičů i sourozenců, tvrdí psycholožka

Helena Harabinová o vztahu s dcerou Monikou Marešovou

My jsme tady narazily i na rodinu. Vy jste říkala, jak moc pro vás nebyla prioritou, že jste tehdy ztratila důvěru dcery Moniky. Také jste zmínila dědičnost alkoholismu. Jaký vztah má Monika, vaše dcera, k alkoholu?
Řekla bych, že velmi obezřetný.

Je to opravdu dědičné?
Co jsem četla odborné články nebo i knížky, není to tak, že se to musí rozvinout. Není to o tom, že když váš rodič pil a byl závislý, tak vy musíte být závislý. Není tam rovnice, ale máte tu predispozici. A já musím říct, že u těch žen, které jsem poznala v léčbě - a že jich bylo opravdu ohromné množství - tak to tam velmi často vycházelo z rodiny.

Měla jste nějaké hluboké rozhovory s Monikou? Jak ona to tehdy prožívala, jak ji to poznamenalo?
Největší otevřené rozhovory proběhly za zdmi Apolináře, protože Monika tam se mnou v rámci léčby strávila týden na tzv. rodince. Vy si v rámci léčby můžete pozvat jednoho nebo více rodinných příslušníků. A nevím, čím je to způsobené, ale tam je člověk velmi otevřený, takže my jsme si tam řekly spoustu věcí, které jsme si nedokázaly za ta léta říct, a hodně věcí se mezi námi vyčistilo. Samozřejmě teď už o tom tolik nemluvíme, ale věřím tomu, že spousta věcí v ní pořád je, že to jsou věci, které se nedají zapomenout. Když mi volala, nemohla se dozvonit a podobně.

Na druhou stranu všechno špatné může být k něčemu dobré. Byla tam nějaká pozitiva, co vám třeba ta léčba dala?
Počkejte, jenom pozitiva.

Jenom pozitiva?
Ano, já říkám, že bych nebyla tím člověkem, kterým jsem, a neměla se ráda a neměla své zásady a všechno, kdybych neprošla tou léčbou. Už jsem to říkala v nějakém rozhovoru a budu se opakovat, ale já jsem od doby, kdy jsem přestala dělat v korporátu, což bylo před 15 lety, a začala jsem podnikat sama na sebe, byť s nějakou firmou za zády, tak jsem si vzala několik koučů. Prošla jsem různými semináři a na konci každého jsem musela konstatovat, že tím nejlepším koučem a tím nejlepším, co jsem dostala do života, byla léčba u Apolináře.

Co dalšího prozradila Helena Harabinová v pořadu Ženská tabu?

• O vztahu Čechů k alkoholu
• Zda je jedna sklenička vína denně v pořádku, nebo ne
• O pomoci alkoholičkám, na které se podílí
• Jak se jí daří abstinovat v české společnosti, která alkoholu fandí

Na fotografie Heleny Harabinové ze studia s Bárou Hlaváčkovou i ze soukromí se můžete podívat v naší galerii.

Galerie Maminka Moniky Marešové: Alkohol mě málem připravil o dceru, v léčebně jsme si toho hodně vyříkaly

+ 2 fotky + 3 fotky