Oblíbený sporťák Vojtěch Bernatský trpěl chladným vztahem rodičů: Nejvíc jsem si vždycky přál láskyplnou rodinu

Sportovní komentátor Vojtěch Bernatský (50) překročil práh České televize před neskutečnými 32 lety - a dobrých 30 let je moderátorem slavné sportovní relace Branky, body, vteřiny. Málokdo ovšem ví, že mimo práci „sporťáka“ se úspěšně věnuje také psaní knih pro děti. „Sporťákových pohádek“ už mu vyšla celá řada a novinkou je jeho románová prvotina Když kvete WiliWili. V knize se částečně vypsal ze svých pocitů ohledně mezilidských vztahů v rodinách.

Jeho vlastní dětství totiž bylo poznamenané nedostatkem lásky ve vztahu rodičů, jak odhaluje v talkshow Na kafeečko. „Teď se omlouvám svým rodičům, ale tam prostě bylo jasné, že každý si jede svoje. Bohužel jsem doma moc nezažil to, že by rodiče měli úplně láskyplný vztah. Ke konci už to dokonce vůbec nebylo dobré. Po dvaadvaceti letech se rozešli. Teď jsou fajn kamarádi, za což jsme vděční,“ otevírá sympatický moderátor svoji třináctou komnatu. Je nasnadě, že láskyplný rodinný model potom dlouho hledal - a nakonec také našel ve své manželce Kateřině a jejich dvou dětech.

Otevřená zpověď Jaromíra Bosáka: V mládí se stal bezdomovcem, žije v bezdětném manželství, a přesto si splnil své sny

Vojtěch Bernatský s rodiči procestoval polovinu světa

Vojto, byl jste v dětství průšvihář?
Nebyl, byl jsem svědomitý. Ale je to zajímavé, že mě k tomu nikdy nikdo nevedl. A vlastně jsem svým rodičům vděčný. Jsem jim vděčný, že mě v životě nechali tak plynout. Jsem ve znamení ryby, a já si skutečně sám plavu životem. Sám jsem se také dostal ke všem věcem, které dělám. Oni prostě měli svá zaměstnání a mě vychovávaly babičky, dědečkové, sousedky, tetičky. Jeli si své kariéry, což je samozřejmě super a já jim to vůbec nezazlívám. Oni mi to vynahradili. Moje maminka byla letuška, takže jsme opravdu procestovali polovinu světa, ukázali mi svět, a to je také skvělé. To se snažíme našim dětem také předávat.

Chodil jste do pionýra nebo do jiskřiček?
Jo, chodil, ale byly to kroužky. Nevnímal jsem to jako něco špatného. Párkrát jsem měl červený šátek, který mě škrábal, protože byl drsný. Ani se mi to tolik nelíbilo. Dělal jsem skoro všechny sporty, jsem sporťák, takže jsem všechno zkoušel. Bavily mě i sporty jako rugby, a tenkrát u nás začínal také softball, prostě netradiční sporty. Ale nejdéle jsem vydržel u tenisu a u vodních sportů, jako je rychlostní kanoistika. To mě drží dodneška.

Takže na základce jste dělal sporty – a ještě něco k tomu?
Ve vodáku byla bezvadná parta, vodáci jsou dodnes skvělí. Scházeli jsme se i v zimní sezóně, brousili jsme laminátové lodě a u toho jsme si vyprávěli. Měli jsme tam super partu. Zkušenější a starší kluci, kteří nás vedli, nám vyprávěli příběhy a dobrodružství, která na vodě zažili. To mi hodně dalo.

Teď se omlouvám svým rodičům, ale tam prostě bylo jasné, že každý si jede svoje. Bohužel jsem doma moc nezažil to, že by rodiče měli úplně láskyplný vztah. Ke konci už to dokonce vůbec nebylo dobré. Po dvaadvaceti letech se rozešli. Teď jsou fajn kamarádi, za což jsme vděční. Slavíme spolu dohromady Vánoce a je to paráda. Ale nebyl to ten harmonický vztah. Když mi bylo asi sedmnáct, tak jsem se na střední škole zamiloval do slečny, která se jmenovala Lenka Milionová. Její tatínek se podepisoval jako Standa deset na šestou.

Tak to je bezvadný!
U Milionových jsem dva nebo tři roky bydlel, protože tam byla jedna zajímavá peripetie. Můj tatínek, poté, co se naši rozvedli, odešel pracovat do Moskvy jako správce moskevské ambasády. Pracoval na ministerstvu zahraničních věcí. A v té Moskvě zůstal deset let, v 90. letech. A moje maminka se zase poté zamilovala do pána, se kterým žila pět let v New Yorku.

Takže já jsem v těch sedmnácti nebo osmnácti letech najednou zůstal sám doma se svým o šest let starším bráchou. Jezdil jsem na prázdniny tak, že jsem byl měsíc v Moskvě a měsíc v New Yorku, což pro mě byla úžasná škola. No a dva nebo tři roky jsem bydlel u těch Milionových. A tam jsem vlastně skoro poprvé v životě viděl, jak se může muž chovat k ženě a žena k muži. To byl nesmírně láskyplný vztah – úžasný. Drželi se za ruce… to, co jsem doma neměl a neviděl, z čeho jsem se nemohl inspirovat, tak tady mi to strašně moc dalo. A já jsem si řekl, že přesně tohle chci. Přesně tohle bych jednou sám chtěl zažít ve svém životě. A snad se mi to daří.

Kuchař Filip Sajler o konci pořadu Kluci v akci, vážné autonehodě manželky i vaření pro Brada Pitta

Nová kniha Vojtěcha Bernatského je o velké lásce a rodině

Obdivuji každého, kdo dokáže psát historky ze svého života a nebojí se je zveřejnit.
Tak zrovna má nejnovější kniha Když kvete WiliWili je fikce. Samozřejmě – něco z mého života tam asi je, nechci úplně prozrazovat co. Ale já to tak asi mám. Já se do toho prostě potřebuju vcítit, potřebuju si to nějak uvědomit, a při spoustě okamžiků jsem během psaní této knihy sám sebe dojal. A ono není těžké mne dojmout. Můj otec, když vidí dobře udělanou reklamu, tak brečí, a já to mám po něm.

To se mi stává také, ale stalo se mi to až po porodu.
To mně také. Vždycky přišla manželka: „Co je? Já jsem něco provedla?“ „Ne! Já jsem si prostě zase zkusil představit, jak bych reagoval já, kdyby se mi to stalo.“ Takže jo – emočně je to vlastně podobné Vojtovi.

Mohl byste našim divákům knihu přiblížit?
Je o velké lásce, o rodině. Já mám pocit, že v dnešní době je rodina skoro sprosté slovo. Mladí lidé se do toho úplně neženou, hodně rodin se rozpadá – z ne úplně jasných důvodů. Je to tak, jak říkají starší lidé. Když se dříve něco rozbilo, tak se to snažili slepit. A dnes to rovnou vyhodí. Tak je to i se vztahy. A já si myslím, že by to tak být nemělo. Takže je to o rodině. Doufám, že někomu snad vštěpím myšlenku, že rodina má smysl. Já jsem přesvědčený, že je to pro mě to nejvíc, co může být. No a pak je to hlavně o naději, která podle mě v životě nikdy nesmí umřít – ať už jste úplně na dně a máte se odrážet ode dna, tak pořád si myslím, že tam někde na konci je světýlko, které nám může ukázat cestu. O tom to je. Je to o síle vztahu a o tom, že člověk se nikdy nesmí vzdát.

Scenárista Rudolf Merkner o největší tíze po rozvodu, respektu k bývalé manželce i nové filmové výzvě

Tajné přání Vojtěcha Bernatského

Moc se mi líbí, jaký máte vztah k vašim dětem. A moc se mi líbí, jak o nich ve vašich knihách píšete. Překvapilo mě, když jste v jednom rozhovoru řekl, že vztah k dětem jste si nejprve musel hledat.
Myslím, že nejtěžší období je teď. Jednoznačně souhlasím s tvrzením, že malé děti – malé starosti, velké děti – velké starosti. Naše třináctiletá Eliška se právě dostává do toho ne úplně příznivého a ne úplně lichotivého věku, kdy se tam hormony rozjíždí.

No jo, ale co s tím.
Já jí to nemám za zlé, ale je to teď složité. A přiznávám, že já jako chlap to mnohdy nedávám. Musím vystoupit ze své komfortní zóny a chovat se jinak. Musíme to přečkat. I když já to nechci přečkat, já s ní chci být v pohodě, a nechci si teď říkat, že dva roky na ni nebudu mluvit a nebudu řvát. Chceme to nějak překonat a myslím si, že cesta je ta, že musíte s těmi dětmi mluvit. Pořád komunikovat, pořád mluvit. Jsme dost spolu a dost doma, a hodně cestujeme, protože jsme si s manželkou řekli, že to je nejvíc, co těm dětem můžeme dát. A tak s nimi cestujeme pořád a všechno, co vyděláme, investujeme do cest. Tak si myslím, že tohle se snad vyplácí a vyplatí do budoucna – že nám to snad vrátí. Já se teď třeba strašně bojím, že Máťa už nepřijde. Teď ještě si k nám chodí lehnout – ráno, někdy i večer – a mě to strašně baví, že s námi spí a že si spolu před spaním povídáme. A pak už třeba nepřijde. Eliška už má období, kdy jí vadí obejmutí: „Tati, to nejde.“

To je hrozné!
A to mě strašně bolí. Proto jsem chtěl ještě třetí dítě. Ale bylo mi doma řečeno, že už jedině s jinou ženou. Já se toho bojím, že to prostě jednou odejde a potom už to prostě nebude. Navíc už mám nějaký věk a nevím, jestli se toho dočkám jako dědeček, protože mladí lidé to rodičovství oddalují. A já bych chtěl být ještě tatínek. No, uvidíme.

O čem dalším promluvil Vojtěch Bernatský:

• Jak opustil ekonomku a dostal se na FAMU
• Kdy se dostal k relaci Branky, body, vteřiny
• Proč musel zvládnout moderovat 19 hodin v kuse v Olympijském studiu
• Jak v roce 2009 začal zpívat s Petrou Janů
• Jak prožívá úplatkové kauzy ve sportu

Na fotografie rodičů, půvabné manželky a také dětí Vojtěcha Bernatského se můžete podívat v naší fotogalerii.

Galerie Oblíbený sporťák Vojtěch Bernatský trpěl chladným vztahem rodičů: Nejvíc jsem si vždycky přál láskyplnou rodinu

+ 13 fotek + 14 fotek