Scénárista Rudolf Merkner o největší tíze po rozvodu, respektu k bývalé manželce i nové filmové výzvě

Režisér a scenárista Rudolf Merkner (53) před časem prošel rozvodem s herečkou Janou Bernáškovou (44). Společně mají syna Theodora (12) a právě kvůli němu se dohodli na nepříliš běžném modelu střídavé péče. Bývalí manželé se po týdnu střídají v jednom bytě, ve kterém Theodor zůstává.

„Ono se to jmenuje společná péče,“ přibližuje úspěšný scenárista v talkshow Na kafeečko. „A hrozně zvláštní je, že když jsme to říkali nějakým odborníkům, kteří se střídavou péčí zabývají, tak oni říkali: ,My jsme to ale přesně takhle zamýšleli. My jsme přesně chtěli, aby ty děti zůstaly v jednom bytě, a když se teda rodiče rozhodnou, že půjdou od sebe, tak ať se střídají oni. Ať to nezatěžuje ty děti, které za to nemůžou.'“

Jana Bernášková se z rozvodu po 15 letech manželství vypsala: V nové knize vystihla mužské vnímání lásky

Film Milion jsem napsal tak, aby šel utočit, říká Rudolf Merkner

Rudolfe, z tebe se stal mimo jiné také režisér.
Když jsem si v roce 1986 koupil kameru, tak jsem chtěl režírovat. Ale potom jsem se zamiloval do literatury a připadalo mi to důležitější. Potom to hodně kamarádů po FAMU ocenilo, že mají parťáka, který jim ty příběhy staví a odsedí tu literární přípravu. Ta scenáristika mě hrozně baví a dnes musím říct, že je to můj základ. Režie je pro mě teď nová.

Právě jsme natočili film Milion, a ten jsem napsal i zrežíroval. Hlavní role hrají Jirka Lábus, Tomáš Klus, Lucka Polišenská, Daniel Krejčík, Marek Holý, Denisa Nesvačilová, Jirka Ployhar a spousta dalších. Od toho roku 1986 se mi vlastně poprvé splnil sen. Protože točím, baví mě to, všechno vychází, všichni jsou fajn a všechno nějak funguje – máme to zafinancované, což je hrozně důležité – nejdůležitější na tom celém. Nezastavili jsme kvůli tomu barák, abychom zkrachovali, což se také stává. Nedlužíme žádné peníze a přitom točíme.

Gratuluju!
Takže to bude komedie a 4. listopadu všechny zvu do kina.

Zajímalo by mě, jak pracuješ, když si to napíšeš i zrežíruješ. Vždyť musíš být mezi dvěma ohni!
Já už jsem vyškolený scénárista z Vyprávěj a všech ostatních seriálů, takže to píšu tak, aby to vyšlo. Stanovím si rozpočet, vizi, a už to rovnou pletu na ten rozpočet, který máme. Samozřejmě, můžu to přeboostrovat a udělat to šíleně, ale to je nerealistické. Když se někdo zabývá realitou scénáře z produkčního hlediska, tak to hned odhalí, ty nesmysly. Takže já jsem to napsal tak, aby to šlo utočit.

Herečka Veronika Freimanová neztratila půvab ani po 70: Botox nepotřebuje, ale hlídá si váhu

Rudolf Merkner o hvězdném obsazení filmu Milion

No a potom přijdou herci a třeba ti tu větu řeknou jinak.
Já to dělám tak, že jsem si je všechny pozval dopředu, a děláme herecké zkoušky. Takže oni když potom jdou na plac, tak už vědí, kdo jsou a co hrajou. A když herec tomu charakteru vyhovuje, tak mu dám vnitřní benevolenci a těším se, čím mě překvapí. Někdy se je snažím vmanipulovat do nějakého přesného set-upu, protože je to tam potřeba – třeba to říct i v melodii řeči, v charakteru a výrazu. Já si samozřejmě trvám na těch dialozích, jak jsem je napsal – na tom si zakládám. Ale nechávám jim prostor, aby mě překvapili. A musím říct, že tady to byl fakt zážitek. Všichni jsou úžasní a je to taková radost.

Strašně mě třeba překvapil Tomáš Klus, který mi byl doporučený, že by tam mohl hrát, ale já jsem ho měl spojeného s tím, že je zpěvák. Říkal jsem si, že snad to tedy zvládne, ale nakonec mě úplně okouzlil, jak je neuvěřitelný, přesný, a hlavně jak umí pracovat. Když ho vrátíš a řekneš: „Hele, tohle je moc, tady uber, tady funguj.“ S pokorou to všechno opravil a udělal. Samozřejmě, že u Lucky Polišenské z Národního divadla se to předpokládá. U všech to fungovalo krásně.

Můžeme nastínit, o čem to bude?
Určitě. Dědeček, Jiří Lábus, se cítí sám, protože rodina za ním nejezdí na Vánoce, a tak se rozhodne a prodá jejich rodinné stříbro – jejich Slánskou horu, kterou rodina zdědila. Prodá ji za milion a říká, že je to milion eur. Tak všichni zpozorní. No a ten milion eur dostane první vnouče, které se od teď narodí. 25 milionů korun, to už není špatné, a každému to začne šrotovat, každý se k tomu nějak postaví. Každý je v nějaké životní situaci. Daniel Krejčík je třeba homosexuál, Denisa Nesvačilová je hezká zpěvačka, co si myslí, že sbalí každého týpka, Lucka Polišenská už není nejmladší, tak také přemýšlí, jestli to má cenu, nebo ne.

To není námět z vaší rodiny?
Ne, to je z jiné.

Beauty hříchy Jany Bernáškové: Dělám jen základní údržbu, moc nespím a vypiju litry kávy

Rozvod s Janou Bernáškovou ustál Rudolf Merkner se ctí

Rudolfe, všem jste vytřeli zrak s tvou bývalou manželkou Janou Bernáškovou, jak elegantně jste se rozešli. A máte také nestandardní střídavou péči.
Ono se to jmenuje společná péče. A hrozně zvláštní je, že když jsme to říkali nějakým odborníkům, kteří se střídavou péčí zabývají, tak oni říkali: „My jsme to ale přesně takhle zamýšleli. My jsme přesně chtěli, aby ty děti zůstaly v jednom bytě, a když se teda rodiče rozhodnou, že půjdou od sebe, tak ať se střídají oni. Ať to nezatěžuje ty děti, které za to nemůžou.“ Takže my jsme zvolili tento způsob, že se budeme střídat týden a týden.

Prožili jsme krásných patnáct let a byly skvělé. No ale někdy se prostě musí jít dál. A tam potom záleží, jak se rozhodneš a jak se k tomu postavíš. Jestli se k tomu postavíš v nějaké hysterii nebo mstě vůči partnerovi, což by tam všechno mohlo být. Ale myslím si, že my s Janou vycházíme dobře. My se máme pořád v tom normálním slova smyslu rádi. Vážíme si sebe navzájem, respektujeme se. Neděláme to kvůli médiím, to nás moc nezajímá, ale hlavně kvůli těm dětem. Aby viděly, že lidé se mohou rozejít i kultivovaně, a že to prostě není konečná.

Co je na tom nejtěžší, chodit do toho jednoho bytu, kde jsou děti?
My jsme pořád nějakým způsobem v kontaktu. Teď to nemyslím tak, že bychom si pořád volali, ale s těmi dětmi určitě ano. Justýnce už je devatenáct, už je velká holka, a i když je moje nevlastní, tak spolu máme velký vztah. Ona se mnou v rodině vždycky je. Můžu ti říct, co je nejtěžší pro mě, nevím, co je nejtěžší pro Janu, protože my se teď zase tolik nevídáme. Pro mě je nejtěžší ta samota. Nebo ne samota, ale to osamění. Myslím, že Kafka říkal, že člověk je pořád sám, má rád, anebo je osamělý. A to si nevybíráš. Pro mě je těžké naučit se žít v tom osamění – nebo jinak. Je mi 53 let, no a musíš úplně změnit celý svůj život. Tak si to představ.

Spousta mužů ve tvém věku to dělá dokonce záměrně. Přijde druhá míza, dvacetiletá kočka a Ferrari.
Přesně. Všechno už mám. Mně už se v životě stalo hrozně moc věcí. Mezi dvaceti a třiceti jsem mohl několikrát umřít, nebo jsem mohl přijít o ruku, pak mi umřel bratr. Teď mi nedávno odešla maminka. Mladší brácha, což bylo hodně těžké, a je to vidět v seriálu Vyprávěj. Vždycky, když jsi v nějaké hraniční situaci, tak si vlastně musíš říct, co je pro tebe důležité. Už v těch dvaceti, když jsem ležel v nemocnici a chtěli mi tu ruku řezat, tak jsem si vlastně říkal, že nadsázka je to, díky čemu člověk přežije tu hroznou situaci. Takže když potom ten doktor přišel a řekl: „No, tak jsme ti tu ruku zachránili!“ „To si děláte prdel, ne, doktore?“ „No to si prdel nedělám. Taky jsi ještě mohl být pod kytkama.“ Sestřičky na nás koukaly, ale my jsme měli takový humor. A tohle je vlastně hrozně osvobozující. A tak jsme k tomu stejně přistoupili, když se náš příběh s Janou uzavřel. Už jsme rozvedeni a každý si žijeme po svém. Já jí přeji všechno dobré.

Jste pro nás vzor, jak jste to zvládli.
To nás těší.

O čem dalším promluvil režisér Rudolf Merkner:

• O svých problémech s dyslexií
• Proč je předseda trapáků
• Jak se stalo, že si zamiloval literaturu a které knihy ho nasměrovaly
• Proč se neobává umělé inteligence
• Jak vznikal na seriál Vyprávěj

Na fotografie režiséra Rudolfa Merknera se můžete podívat v naší fotogalerii.

Galerie Scénárista Rudolf Merkner o největší tíze po rozvodu, respektu k bývalé manželce i nové filmové výzvě

+ 4 fotky + 5 fotek