
Milan je tři roky rozvedený a s manželkou mají ve střídavé péči tři děti. Bývalá manželka Věra je hysterka. Milan o tom ví své a kvůli jejím hysterickým záchvatům se s ní rozvedl. Jenže minulý měsíc se matka neudržela a před dětmi ztropila scénu.
Věra byla kráska s uhrančivým pohledem. A já vůl jsem propadl jejímu kouzlu. Hádky s ní byly divoké, ale o to vášnivější bylo usmiřování. Jsem hloupý, protože jsem neviděl objektivně její povahu.
Nešťastné manželství mělo nepříjemné následky
Byli jsme manželé osm let a celou dobu byly nějaké konflikty. Někdy to byla obyčejná hádka ohledně provozních záležitostí a občas se stávalo, že Věra neměla důvod, ale potřebovala se pohádat, a tak křičela. Semlela několik let staré křivdy. Její povahu jsem snášel. „Jsi můj blázínek, viď,“ uklidňoval jsem ji pokaždé v náručí.
Pak se nám narodily děti. Starší dcera a dvojčata kluci. Věra ztratila soudnost. Neměla trpělivost na děti, nezvládala domácnost a byla nespokojená sama se sebou. Nevydržel jsem a požádal o rozvod s tím, že chci děti do střídavé péče. Věra souhlasila. Doufal jsem, že se jí uleví a čas, kdy bude s dětmi, si užije. Odpočatá v plné síle.
Nepříjemná realita s bývalou manželkou
Bohužel se tak nestalo. Bývalá manželka v čase, kdy se starám o děti střídá chlapy. Několikrát jsem ji už potkal ve společnosti různých mužů a rozhodně to nebyli kamarádi nebo známí. Věra je stále krásná žena, a tak nemá o mužskou pozornost nouzi. Jediné, co ji v životě nebaví jsou naše děti a starosti spojené s jejich výchovou.
Nejstarší dcera se mi svěřila, že k mamince nechce chodit. Prý doma kvůli všemu křičí a je nejraději se sourozenci v pokojíčku, kde je klid. „Tatínku, maminka je hodná a mám ji ráda. Ale víš že ona umí i křičet. Hází s věcmi a zlobí se. A my nevíme proč. Trochu se jí bojíme,“ svěřila se mi dcera.
O děti se starat nechce
Bylo mi až fyzicky nevolno, když jsem poslouchal slova mojí dcery. Týden mi trvalo, než jsem si srovnal věci v hlavě. Byl jsem rozhodnutý, že pokud se s bývalou manželkou nedohodnu po dobrém, skončíme u soudu. Naštěstí se stalo to, v co jsem doufal. Věra nestojí o to, aby své děti vychovávala. Nechce mít starosti.
Chce mít pocit, že je máma. Chce děti vídat jen občas, pobavit se s nimi a zase mít svůj svobodný život bez starostí. „Ráda tvoji nabídku přijímám,“ odpověděla mi. Navrhnul jsem jí, že zajdeme k právničce a sepíšeme žádost, že budu mít děti ve výhradní péči já a Věra je bude chodit po domluvě navštěvovat. Já jí budu platit dva tisíce měsíčně za ochotný přístup a budeme srovnaní. Ona nebude mít žádné náklady spojené s dětmi. Peníze vydělat umím, ale jinak jsem evidentně úplně retardovaný ohledně výběru matky svých dětí.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].