Zajímavosti ze života Jana Wericha: Jeden z jeho psů uměl sám jezdit tramvají, další měl rodokmen jako Schwarzenberg

Jan Werich (6. února 1905 – 31. října 1980) byl herec, komik, dramatik, scenárista, textař a spisovatel. Spolu s Jiřím Voskovcem a Jaroslavem Ježkem patřil mezi přední osobnosti Osvobozeného divadla. Druhou světovou válku strávil v exilu ve Spojených státech.

Jan Werich zdědil po mámě extrémní výřečnost: Manželku Zdeňku sbalil na riskantní lež

Jak Werich s Voskovcem zachránili život

Jelikož Werich s Voskovcem neměli nikdy divadlo s propadlištěm, musely se během jednotlivých scén, za zataženou oponou, odnést a přinést nové kulisy. Než se tak stalo, bavili diváky takzvanými forbínami (předscénami). Tím se vlastně i Osvobozené divadlo proslavilo. Jednou oba pánové zvolili téma o vších.

Jeden mluvil o „vších vodní“ a druhý o „vších vod ní“. Lidé prý tak „řvali“ smíchy, že oba komiky prosili, aby už přestali. Jenomže jeden pán měl spadnout ze židle, načež mu prasknul žaludeční vřed. Lékaři pak řekli, že mu vlastně zachránili život, kdyby prasknul později, nepřežil by to. A také tam byla paní, která doslova smíchy porodila.

Vladimír Menšík dostal od Jana Wericha vyhazov na hodinu: Do divadla přišel pozdě a opilý

Jan Werich a pejsci: Golem jezdil sám tramvají

První Werichův pes, nebo spíše jeho rodičů, byl bernardýn jménem Thord. Další, který byl už jen jeho, byl ostrosrstý foxteriér. Jmenoval se Truldík. Byla to fena, a když vrhla poprvé, chudák oslepla na jedno oko. Její největší štěně si nechali a pojmenovali ho příhodně Golem. Golem prý chodil sám na Klárov, kde naskočil do tramvaje, jež končila na Staroměstském náměstí. Tam vystoupil, „obřadně pochcal radnici“ a pak se odebral do nedaleké policejní služebny, kde vždy dostal kousek špeku.

Pak měl ještě jezevčíka, jenž měl mít údajně lepší rodokmen než Schwarzenberg. Okamžitě si padli do oka. Jenže měl podivnou povahu. Když k Werichovi někdo v noci přišel a promluvil na něho, pes byl zcela v pohodě. Když ho ale pravidelně a potichoučku chodily manželka s dcerou kontrolovat, jestli se náhodou ve spánku nedusí, pes zaútočil. Manželku měl kousnout do pozadí tak silně, že si nemohla měsíc sednout. Werich ho pak prodal jednomu chovateli, který psa usoužil nekonečným pářením. Po dvou letech byl vyřízený. Dle Wericha si prý „náramně užil“.

Křehký umělec Jiří Voskovec: S první manželkou adoptovali dvě dcery, druhá žena ho donutila, aby se jich zbavil

Sny Jana Wericha

Když začínal hrát divadlo, zdálo se Janu Werichovi, že sedí v lóži, a jakmile se začne hrát, vznese se do vzduchu a začne levitovat. V dalším snu byly jen šavle a nože v uniformách a s barevnými klaunskými vlasy a skotačily na jakémsi obskurním maškarním plese. Nakonec došlo k roztržce a on musí před nimi utéct do bezpečí. Co to znamená, si nikdy nenechal vysvětlit. Sny prý přišly do módy s Freudem, a přitom jde o úplnou „volovinu“, myslel si Jan Werich.

Na Jana Wericha se můžete podívat ve filmu Císařův pekař dnes ve 20:10 na TV Seznam. Snímky z filmu najdete v galerii.

​Zdroje informací:

Wikipedia.org: Jan Werich
Kniha Jan Werich za oponou, Jiří Janoušek, nakladatelství Práh 2018