Ellen (22): Potřebovala jsem si vydělat nějaké peníze bokem. Z nevinného přivýdělku vyklubalo něco děsivého

Byla jsem ve druháku na vejšce, bydlela jsem na koleji a počítala každou korunu. Brigádu jsem měla, ale na pokrytí nájmu, jídla a skript to nestačilo. Tak jsem se začala víc koukat po online přivýdělcích, abych mohla nejen jíst, ale třeba si taky trochu užít život.

Mohlo by Vás zajímat:

Simona (26): Nemohla jsem najít práci, která by vynášela. Pak mi na baru nabídl chlápek tisícovku za nevšední věc

Vypadalo to jako neškodný přivýdělek

Na Instagramu mi vyskočila reklama na projekt, co hledal tváře pro trénování umělé inteligence. Prezentovali to jako etický výzkum zaměřený na vylepšení interakce mezi lidmi a AI. Prý stačí nahrát krátké video, jak říkám pár vět do kamery, výrazy obličeje, gesta, úsměv. Za patnáct minut práce mělo být pět tisíc.

Znělo to podezřele, ale stránka vypadala profesionálně, měla sekci s často kladenými dotazy, skvělé recenze. Poslala jsem video. Podepsala smlouvu, kterou jsem moc nečetla – bylo to dlouhé, plné právničiny, a já měla za to, že jde prostě o modelování dat pro AI. Peníze dorazily hned další den.

Dál jsem na to zapomněla. Až o tři měsíce později mi napsala spolužačka. Poslala mi odkaz na stránku s obsahem pro dospělé. Myslela jsem, že si dělá srandu, ale otevřela jsem to a zůstala sedět v šoku. Na videu byla žena, co vypadala úplně jako já. Stejné vlasy, rysy, dokonce moje pihy. Tvář byla moje, ale hlas ani tělo ne.

Mohlo by Vás zajímat:

Nikola (28): Bývalý kamarád mě vydírá, že zveřejní mé intimní fotky. Odmítám mu platit za mlčení, ale mám strach

Neexistuje cesta zpátky

V první chvíli jsem si myslela, že mě někdo špehoval, že mě někdo nahrál bez mého vědomí. Ale pak mi došlo, že jsem se nikdy v podobné situaci jako na videu neocitla. Pak mi došlo, že to musí být deepfake. Tedy zdánlivě reálný, umělou inteligencí vytvořený obraz či video, které se nezakládají na pravdě. A že ten obličej není ukradený – já ho poslala sama.

Začala jsem googlit. Našla jsem diskuze, kde se o tom samém projektu psalo. Hodně holek si myslelo, že podepsaly něco neškodného, ale v podmínkách prý stálo, že jejich „digitální podobizna může být použita v libovolném multimediálním obsahu“. Nikdo z nás si to pořádně nepřečetl.

Kontaktovala jsem firmu. Nikdo se neozval. Pak jsem zkusila právníka. „To bude těžké. V právním slova smyslu jste souhlasila a navíc stažení z celého internetu nedosáhnete.“ Bylo mi zle. Měla jsem pocit, že moje tělo už není moje. Bála jsem se chodit mezi lidi, měla jsem strach, že mě někdo pozná.

Dneska už je to skoro rok. Pořád se bojím, že se to objeví někde znovu. A cítím se jako pitomec. Kvůli pár tisícům jsem přišla o anonymitu, důstojnost, klid. A co je nejhorší – nedá se to vzít zpátky. A pokud to někdy najde nějaký můj zaměstnavatel nebo přítel, bude si myslet, že jsem natáčela porno.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Sandra (32): Bývalá kolegyně se se mnou chtěla sejít. Moje odmítnutí ji možná stálo život