Tereza (36): Nechala jsem se zmanipulovat videem, které kolovalo na sociálních sítích. Přítel mi otevřel oči

Když jsem to video viděla poprvé, sevřel se mi žaludek. Na obrazovce se přede mnou odehrávalo něco, co působilo až neskutečně: obrovská kosatka dravá během vystoupení před publikem náhle zaútočila na svou trenérku. Záběry ukazovaly, jak se černobílá masa těla vymrští nahoru a během okamžiku ji strhne pod hladinu. Bylo to rychlé, surové a otřesné.

Markéta (30): Můj manžel je závislý na videohrách. Dává jim přednost přede mnou i naší dcerou

Celou mě to rozhodilo

Zůstala jsem sedět u stolu s mobilem v ruce a cítila, jak mi po zádech běhá mráz. Nešlo mi to z hlavy. Hned jsem začala hledat další zprávy. Sociální sítě byly zaplavené odkazy, lidé sdíleli záběry, přidávali vlastní komentáře, někdo truchlil, někdo nadával na drezúru zvířat, někdo si dělal legraci. Připadalo mi nemožné, aby takový příběh nebyl skutečný, když se o něm mluvilo doslova všude.

Celý den jsem byla rozhozená. V práci jsem se nedokázala soustředit, místo toho jsem každou volnou chvíli znovu brala do ruky telefon a četla další reakce. Všichni to sdíleli – kamarádky, kolegové, dokonce i lidé, od kterých bych nečekala, že se o takové věci zajímají. Všude panovala atmosféra šoku a smutku. A já byla přesvědčená, že jsem právě svědkem tragédie, která se zapíše do historie.

Cyril (40): Načapal jsem syny, jak se dívají na nenávistná videa. Rozhodl jsem se z nich ty myšlenky dostat

Přítel mi otevřel oči

Po práci jsem o tom vyprávěla příteli. Čekala jsem, že bude stejně zdrcený jako já. Místo toho se ale usmál a zakroutil hlavou. „Ty tomu fakt věříš?“ zeptal se. „Jak bych tomu nemohla věřit?“ vyjela jsem na něj. „To není film, to je realita!“

On se ale nenechal rozhodit. „Víš, kolik takových videí už koluje? Většina je generovaná umělou inteligencí. Lidi to hltají, protože to působí skutečně. Ale když se podíváš pořádně, poznáš, že to nedává smysl.“

Zamračila jsem se. Cítila jsem směs vzteku a nejistoty. Nechtěla jsem připustit, že bych mohla být naivní. Přítel si ale sedl vedle mě a navrhl, ať si to pustíme ještě jednou, tentokrát společně. Ukazoval drobnosti, které jsem předtím vůbec nepostřehla. V jednom okamžiku záchranáři vytahují oběť z vody způsobem, který by rozhodně nebyl možný. A pak přišla scéna, která mě definitivně přesvědčila: kosatka stáhla trenérku pod hladinu, ale hned v dalším střihu už ji opět držela nad hladinou – ve zcela jiné pozici. Čas a prostor v tom záběru prostě nedávaly smysl.

Najednou jsem uviděla absurdity, které mi předtím unikly. Koukala jsem na záběry, které se tváří realisticky, ale až při bližším zkoumání jsem zjistila, že perspektiva je pokřivená. A pocítila jsem něco, co mě zaskočilo víc než samotné video – vztek na sebe. Jak jsem mohla uvěřit něčemu tak očividně zmanipulovanému? Jak je možné, že mě to dohnalo k lítosti a celý den jsem nedokázala myslet na nic jiného?

Ludmila (37): Naletěla jsem podvodníkům z internetu. Při nákupu šatů jsem tak přišla o čtyři tisíce korun

Otevírají se ve mně nové pochybnosti

Ten večer jsem dlouho přemýšlela. O tom, jak snadné je dnes zmanipulovat lidské emoce. O tom, jak rychle jsem podlehla atmosféře paniky na internetu. A hlavně o tom, že už se stírá hranice mezi realitou a fikcí. Co je skutečné a co je jen výplod algoritmů? Jak se v tom má člověk vyznat?

Došlo mi, že je důležitější než kdy dřív učit se kriticky dívat. Zpochybňovat, ověřovat, zastavit se a neuvěřit hned všemu, co vypadá dramaticky a působí autenticky. Protože právě tohle je největší past – že naše oči a emoce nás snadno oklamou.

Od té doby se snažím k videím a „zaručeným zprávám“ přistupovat jinak. Ale upřímně – pokaždé, když narazím na podobný obsah, uvnitř mě to trochu znejistí. Protože vím, jak těžké je dnes oddělit pravdu od iluze. A jak snadno se může stát, že uvěřím zase.

Další příběhy ze života →

Anita (24): Začala jsem dohánět celebrity na internetu. Došlo to tak daleko, že jsem se nervově zhroutila