Renáta (50): Kariéra pro mě byla vším. Dnes lituji, že jsem kvůli ní ztratila životní lásku

Renáta obětovala úspěchu všechno, osobní život, vztahy i rodinu. Dnes je jí padesát a zjišťuje, že ji v prázdném bytě vítá jen ticho. Stál úspěch za to?

Jana Jánská
Jana Jánská 22. 01. 2026 15:00

Vždycky jsem věděla, co chci od života. Zatímco kamarádky snily o svatbě a domku se zahradou, já si na zeď věšela fotky úspěšných žen a slibovala si, že jednou budu stejná jako ony. Dnes mám sice jméno, které v oboru něco znamená, i ceny na polici, ale po práci se vracím do prázdného bytu, kde mi dělá společnost jen kocour. Často si říkám, zda jsem za tenhle triumf nezaplatila příliš vysokou cenu.

Ambice na prvním místě

Moje cesta byla jasně nalinkovaná: prestižní gymnázium, náročná vysoká škola a stáže už od prvního ročníku. Kamarádky řešily vztahy a rozchody, já pilovala obchodní korespondenci a sbírala kontakty. Otec na mě byl hrdý a já díky tomu měla ještě větší motivaci.

První smlouvu s velkým klientem jsem podepisovala v době, kdy se moje spolubydlící Magda rozhodovala mezi dvěma kluky. Tehdy jsem byla přesvědčená, že mi nic neuniká a přesně vím, co dělám.

Lásku jsem odsunula na vedlejší kolej

Změna přišla až s Michalem, kterého jsem potkala na konferenci. Na rozdíl od jiných dravců z branže uměl naslouchat a měl v sobě neuvěřitelný klid. Začátek našeho vztahu byl krásný, ale má práce nás brzy začala rozdělovat. Nechápal, proč musím na dovolené vyřizovat hovory během večeře v romantické restauraci.

Pro mě je to obrovská šance,“ opakovala jsem mu stále dokola, až ho to unavilo. Asi po roce mi poslal krátký e-mail a prostě zmizel z mého života, zatímco já dál budovala to, co jsem považovala za svůj sen.

Po rozchodu jsem se do práce vrhla s ještě větší vervou. Stala jsem se „Manažerkou roku“, zářila na pódiích v drahých kostýmech a lidé mě citovali v médiích. Doma mě ale vítalo jen ticho a kocour spící na vedlejším polštáři. Rodiče mě vídali jen minimálně a já věřila, že úspěch prostě něco stojí. Jenže nikdo mi neřekl, kolik přesně to bude a že pocit naplnění mi nekoupí ani ty nejvyšší čtvrtletní prémie.

Mám úspěch, ale ne život

Zvenčí můj život připomínal reklamu na štěstí. Služební cesty do Paříže či New Yorku a luxusní eventy s výhledem na noční Prahu byly na mém Instagramu běžnou rutinou. Realita se však odehrávala v prázdném bytě. Ten úchvatný výhled na město mě už dávno přestal těšit. Moji vrstevníci jezdili s dětmi na výlety a já měla jen nabitý diář a rezervace v restauracích pro jednoho.

Když mi Michal po letech poslal fotku z naší dovolené v Chorvatsku, pocítila jsem hluboké dojetí i prázdnotu zároveň. Přiznal, že lituje, že tehdy více nebojoval, ale mezi námi už byl příliš hluboký příkop.

Dnes je mi padesát a vím, že si za své osamění můžu sama. Mám úspěch, ale nikdo mě večer nepřikryje dekou ani se mě nezeptá, jaký jsem měla den. Usínám pozdě, s kocourem v posteli, a ticho v bytě mi připomíná všechno, co jsem cestou na vrchol ztratila.

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Jiří Lábus exkluzivně pro Lifee: Veselé historky z půl století dlouhé kariéry i jeden skrytý talent

Jiří Lábus exkluzivně pro Lifee: Veselé historky z půl století dlouhé kariéry i jeden skrytý talent

Související články

Další články