Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Pro Jana byla práce vždy na prvním místě. Nic se nezměnilo, ani když si našel novou krásnou přítelkyni. Té začal Janův přístup brzy vadit...
Kariéra pro mě vždy byla na prvním místě. Už od mládí jsem byl velmi cílevědomý a věděl jsem, že to v práci chci daleko dotáhnout. Chtěl jsem si jednou založit vlastní firmu, anebo být úspěšným podnikatelem.
Vše jsem tomu podřídil
A podřídil jsem tomuto snu celý můj život. Poctivě jsem vystudoval náročnou školu se skvělým prospěchem a jak to šlo, začal s přáteli pracovat na vybudování naší vlastní firmy. Začátek byl opravdu náročný, ale během několika měsíců se nám podařilo uchytit a po roce už naše firma prosperovala. Naše společnost pro mě byla jako moje vlastní dítě, zkrátka to nejdůležitější, co mám.
„To se změní, až si najdeš pořádnou partnerku,“ ponoukala mě moje máma kdykoliv, když jsem byl u ní na návštěvě, „to pak najednou pochopíš, že kariéra není vše… že jsou i důležitější věci…“
Našel jsem si skvělou přítelkyni
„Není nic důležitějšího než můj sen a to, co buduji,“ odporoval jsem jí vytrvale. A krátce po tomto našem rozhovoru jsem se seznámil s Natálií. Natálie byla velmi krásná a chytrá, z dobré rodiny, pracovitá, zkrátka ideální budoucí manželka. Hned, jak jsem ji spatřil, mi padla do oka a věděl jsem, že ji chci mít. A protože sám jsem nebyl úplně k zahození – bohatý, pohledný, úspěšný – podařilo se mi ji pozvat na rande. A po chvíli randění jsme spolu začali chodit.
Moje mamka by na mě ale nebyla hrdá. To, co předpovídala, se nevyplnilo. Ano, Natálie byla úžasná, ale rozhodně pro mě nebyla přednější než moje práce. Byla příjemným okořeněním večera, hezkou ozdobou po mém boku na firemních večírcích, ideální ženou, co mi po dlouhém dni připraví večeři. Kdykoliv, když jsem se ale měl rozhodnout, jestli strávím čas s ní, anebo v práci, vybral jsem si práci.
Prý se se mnou cítí nešťastná
Netrvalo to dlouho a Natálie si začala stěžovat. Přišlo jí, že se vídáme málo, že spolu nikam nechodíme, že se jí nevěnuji. Konfrontovala mě s tím, že se v našem vztahu necítí šťastná a že ji neustále přehlížím a ignoruji.
„Ani mi nepřijde, že jsem tvoje přítelkyně… spíš nějaký doplněk,“ svěřila se mi jednoho večera se slzami v očích, „pořád jen pracuješ, jsi se svými kolegy, děláš něco pro firmu… a co já? Já jsem tady taky.“
„Dobře víš, jak je pro mě moje práce důležitá,“ odpověděl jsem jí vážně, „že už od mala toužím to někam dotáhnout, něčeho dosáhnout… a teď je tomu moje firma tak blízko… musím jí dát všechno.“
Dal jsem jí ultimátum
„I za cenu toho, že víš, že mi ubližuješ?“ podívala se na mě vážně a rozhodila rukama, „ty nevidíš, jak se trápím?“
Zvedl jsem se a s povzdechem se před ní postavil tak, abychom si koukali do očí.
„Se vší úctou, Natálie, mám tě rád, ale moje priorita je moje práce,“ začal jsem a hleděl jsem jí hluboko do očí, „a ty to buďto budeš respektovat a přizpůsobíš se mi… nebo si budu muset najít někoho jiného, kdo to dokáže. Budu rád, když se mnou zůstaneš, ale já se nezměním. Kariéra bude vždy na prvním místě.“
Teď už vidím, jakou jsem udělal chybu
Myslel jsem si, že ji to trochu vystraší, nebo že si uvědomí, že mě prostě nepřemluví a udělá ze sebe dokonalou ženušku do domácnosti. Myslel jsem si, že ji bude lákat vidina toho, jak se máme dobře a jak jednou budeme bohatí… To jsem se ale zmýlil.
Ten večer odešla s pláčem k sobě domů a už se nikdy nevrátila. Rozešla se se mnou přes zprávu, že to takhle nezvládne a ať si teda nechám svou firmu, když nestojím o lásku. Trvalo mi dlouho, než jsem si uvědomil, jakou chybu jsem udělal. Teď mám prosperující společnost, spoustu peněz, velím mnoha lidem… ale přišel jsem o ženu, která mě opravdu milovala. Přišel jsem o lásku.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
