Damián (26): Chtěl jsem kamarádku utěšit po rozchodu, ale nějak se to zvrtlo. Teď se mnou nemluví

Když mi Veronika volala, zněla úplně rozbitě. Řekla, že se rozešla s Markem a že potřebuje společnost, aby se z toho nezbláznila. Znal jsem ji roky, věděl jsem, že když říká, že „to zvládne“, většinou to znamená, že to vůbec nezvládá. Tak jsem šel. Vzal jsem láhev vína a čokoládu a jel za ní.

Daniela (26): Slíbila jsem mámě, že se nevdám, dokud si nenajde partnera. Nakonec jsem to musela porušit

Vyjela po mně

Seděli jsme u ní v obýváku, na stole svíčka, zapnutý notebook, z repráků hrály staré písničky, které jsme poslouchali už na výšce. Smáli jsme se hloupostem, pouštěli videa, trochu jsme pomlouvali Marka. Bylo to fajn. Takové večery jsem s ní měl rád. Měla v sobě něco, co člověka dokázalo uklidnit, i když byla zrovna na dně.

Po druhé láhvi vína se ale nálada změnila. Seděla blíž, dotýkala se mě víc než obvykle, smála se i věcem, které nebyly vtipné. V jednu chvíli se ke mně naklonila a začala mě líbat. Nejdřív jsem si myslel, že je to jen gesto z opilosti a že si to za chvíli rozmyslí. Ale pokračovala.

Zamrzl jsem. Ne že by se mi to nelíbilo – přiznávám, že mě to zaskočilo i vzrušilo – ale něco mi říkalo, že to není správné. Byla opilá, rozhozená a zlomená. Vypadala, jako by potřebovala dokázat sama sobě, že o ni někdo ještě stojí. Odstrčil jsem ji jemně. „Veru, radši ne. Nechci, abychom toho ráno litovali.“

Ztuhla. A pak se zvedla a beze slova odešla do ložnice. Myslel jsem, že si potřebuje jen odpočinout, ale už se nevrátila. Tak jsem uklidil stůl, dopil víno a odešel. Cestou domů jsem měl divný pocit – ne kvůli tomu, co se stalo, ale kvůli tomu, že jsem jí možná ublížil tím, že jsem ji odmítl.

Gabriela (34): Z našeho vztahu se vytratila intimita. Promluvila jsem si o tom s mámou a její reakce mě šokovala

Nechce mě vidět

Druhý den jsem jí psal. Neodpověděla. Týden, dva, nic. Nakonec jsem to zkusil přes společnou kamarádku a dozvěděl se, že říká, že jsem se zachoval jako zbabělec. Že jsem ji „ponížil“. Prý jsem ji nechal v trapné situaci, když se nabídla, a já ji odmítl, jako by byla nějaká zoufalka.

Nechápu to. Myslel jsem, že jsem udělal správnou věc. Že jsem ji chránil před něčím, co by ji později bolelo ještě víc. Chtěl jsem být gentleman. Ale teď mě ignoruje, nezvedá mi telefon, neodpovídá na zprávy a prý se se mnou nechce vidět.

Občas na to myslím, hlavně večer. Přemýšlím, jestli jsem ji měl nechat, ať to prostě proběhne, aby si nemyslela, že ji odmítám. Ale pak si představím, jak by se cítila ráno, a vím, že bych to udělal stejně. Prostě jen doufám, že jednoho dne jí dojde, že jsem jí nechtěl ublížit a budeme zase kamarádi.

Další příběhy ze života →

Ilona (42): Po sérii neúspěšných vztahů jsem se ponořila do těch fiktivních. A teď podle nich randím