Ilona (42): Po sérii neúspěšných vztahů jsem se ponořila do těch fiktivních. A teď podle nich randím

U nás doma se nečetlo. Máma maximálně letáky, táta technické manuály. Knihovna tam byla spíš na ozdobu. Na základce mě učitelka donutila přečíst Malého prince, ale nedočetla jsem to ani do poloviny. Ve škole jsem si vystačila s čtenářskými deníky z internetu. A dál to tak zůstalo – místo knížek jsem sledovala seriály a poslouchala podcasty.

Mohlo by Vás zajímat:

Týna (28): Toužila jsem zažít lásku jako z románu. Nečekala jsem, že mi ji přinese má oblíbená kniha

Byla jsem ze života unavená

Ve třiceti mě ale přepadla taková vnitřní krize. Byl to mix unavených vztahů, práce, která mě netěšila, a pocitu, že jsem v něčem pozadu. Kamarádky začaly mluvit o knížkách jako o terapii. Nevěřila jsem tomu, ale dala jsem si předsevzetí – dvanáct knih za rok. Jednu měsíčně. Nic náročného. Začala jsem romantikou, abych se nenudila. A tam to přišlo.

Postava v první knížce mi připomínala mě samotnou. Chodila s typem chlapa, co si nikdy nic neplánuje, ale očekává, že ty jo. Já tehdy měla někoho podobného. A najednou mi došlo, že se chovám jako vedlejší postava ve vlastním příběhu. Další kniha – hlavní hrdinka opustila muže, který odmítal mluvit o emocích. Přesně jako ten můj předchozí. A další – žena, která si myslela, že víc nedostane, protože je „už stará na lásku“. Zase já.

Knihy mě začaly učit, co mi nikdo jiný neřekl. Že říkat si o respekt není drzost. Že když mě někdo nechává v nejistotě, není to hra na kočku a myš, ale prostě nezájem. Že je v pohodě být sama, dokud nenarazím na někoho, kdo mě nebude brát jako samozřejmost.

Mohlo by Vás zajímat:

Renata (43): Celý život jsem si myslela, že jsem divná, protože mi žádný vztah nefungoval. Jeden večer mi ale ukázal novou cestu

Beru si rady z knížek

Začala jsem si psát poznámky z beletrie jako jiní z odborných knížek. Ne proto, že bych chtěla být moudrá, ale protože to bylo praktické. Když jsem šla na rande, měla jsem v hlavě scénu z románu, kde hrdinka odejde z rande, protože muž mluví jen o sobě. Za deset minut jsem se zvedala a odcházela, protože když to zvládla ona, můžu i já.

Vyděsilo mě, jak moc mi to pomáhá. Dřív jsem sbírala rady ze sociálních sítí a vztahových článků. Teď čtu příběhy a poznávám v nich vzorce. Sama sebe. A hlavně – jinou verzi sebe, kterou bych mohla být. Nějakou odvážnější. Uvědomělejší.

Dneska říkám, že randím podle knih. Ne proto, že bych hledala rytíře na bílém koni, ale protože mi literatura konečně ukázala, že pravidla si můžu nastavit sama. A že pokud se mi v příběhu něco nelíbí, nemusím ho dočíst. Můžu si vzít jinou knihu a začít číst jiný příběh. Nebo začít chodit s někým jiným.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Katka (37): Myslela jsem si, že jsem konečně našla štěstí. Po svatbě jsem se ale probrala v prázdné posteli a s vybraným účtem