
Renata si o sobě od dospívání myslela, že je asexuální. Vztahy jí nevycházely a nikdy se s partnery necítila dobře, až na partnerství zanevřela. Dokud se nesešla se starou známou, která jí otevřela oči.
Nikdy jsem neměla moc ráda doteky. Ani líbání. Sex mi připadal jako něco, co lidi přehánějí. Všichni o tom pořád mluvili, jako by šlo o nejdůležitější věc na světě, a já se vždycky jen přizpůsobila. Klukům ve škole, prvním vztahům, i manželství, které trvalo sotva tři roky.
Žádný vztah mi nevydržel
Ve dvaceti jsem si našla prvního přítele, protože to tak dělaly všechny. Vždycky jsem dělala, co se ode mě čekalo. Po dvou letech jsme se vzali, ale nefungovalo to. Po rozchodu jsem si řekla, že asi nejsem typ na vztahy. Zkusila jsem terapii, hormonální testy, dokonce jsem se jednou nechala přesvědčit na tantrický víkend. Nic z toho nefungovalo.
Po třicítce už jsem to vzdala. Přesvědčila jsem samu sebe, že jsem asi asexuální. Začala jsem o sobě tak mluvit. Lidi to přijali líp, než bych čekala. Jako by to bylo pohodlné vysvětlení, se kterým se dá celkem jednoduše spokojit a nemusí se se mnou nic dál řešit. Ve skutečnosti mě to trápilo. Ne pořád, ale někdy, v noci, když jsem nemohla usnout, jsem si přála, abych k někomu něco cítila. Něco opravdového.
V devětatřiceti jsem šla na víno se známou. Znaly jsme se už dlouho. Byla vtipná, chytrá, měla v sobě něco, co mě vždycky uklidňovalo. A byla hodně kontaktní. Objetí, letmý dotek ruky, ruka na zádech. Nikdy to ve mně nic nevzbuzovalo, až do toho večera.
Přijala jsem novou realitu
Nejdřív mě to vyděsilo. Ale pak jsem ucítila něco, co jsem nikdy necítila. Jakoby mi někdo zapnul v těle vypínač, který celý život nefungoval. Jako by mi někdo sundal z ramen obrovský kámen a já se mohla nadechnout. Něco se ve mně spojilo. Cítila jsem, že jsem doma.
Dlouho jsem si to nechtěla přiznat. Přemýšlela jsem nad každým předchozím vztahem, nad každým mužem, kterého jsem se snažila milovat. Nikdy to nebylo úplné. Nikdy jsem tam nebyla celá. Nebylo to tím, že bych byla zlomená. Jen jsem se zamilovala špatným směrem.
Nepřišel žádný velký „coming out“. Jen tiché uvědomění, které mi pomalu přepisovalo minulost. Přestala jsem o sobě mluvit jako o asexuální. Nezačala jsem nosit duhovou vlajku. Jen jsem se přestala stydět za to, že jsem jiná. Protože vlastně nejsem. Jen jsem si konečně dovolila být sama sebou.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].