Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Po letech tušení odhalila Jana manželovu nevěru. Následná konfrontace sice vedla k rozvodu, ale dopad na vztah s vlastními dcerami byl něco, na co nebyla vůbec připravená.
Po sedmnácti letech manželství se mi zhroutil celý svět. Petr byl vždycky ten společenský, okouzlující typ, kterého měli všichni rádi. Pro okolí jsme byli dokonalá rodina – dvě dcery, hezký dům, dovolené u moře a spousta přátel. Byla to však jen pečlivě budovaná fasáda, která se začala drolit, když jsem narazila na první důkazy Petrovy nevěry.
Důkaz o nevěře jsem našla v jeho telefonu
Zpočátku šlo jen o drobnosti, které mě znepokojovaly. Častější pozdní návraty z práce, náhlé služební cesty, vyhýbavé odpovědi na mé otázky. Snažila jsem se nepanikařit, ale podezření sílilo. Pak ale jednoho dne zapomněl doma svůj mobil. Zprávy od cizí ženy, plné něžností a vyznání lásky, byly jasným důkazem. V ten okamžik jsem pochopila, že celý můj dosavadní život byl postavený na lži.
Nevěděla jsem, co si počít. Část mě chtěla vše zamlčet a pokusit se rodinu udržet pohromadě, ale rozum velel jednat. Nakonec jsem se rozhodla ho s tím konfrontovat v naději, že najdeme nějaké řešení. Jenže když jsem to udělala, místo omluvy nebo snahy cokoliv napravit mi jen suše oznámil, že odchází. K ní, k ženě o dvanáct let mladší.
Dcery mě viní, že jsem tátu vyhnala
Sotva jsem lapala po dechu. Naše dcery, šestnáctiletá Aneta a čtrnáctiletá Lucie, to nesly velmi těžce. Snažila jsem se jim být co největší oporou, ale samy byly úplně zmatené. Doufala jsem, že časem pochopí, proč jsem musela jednat tak, jak jsem jednala. Místo toho se náš vztah jen zhoršoval. Jejich táta byl pryč, zůstaly jsme na všechno samy, plné smutku a vzteku. Aneta se mnou téměř přestala komunikovat. Lucie naopak přešla do útoku – byla agresivní, vyčítala mi každou maličkost. Jako bych to byla já, kdo celou rodinu zničil.
Všechno bych nějak zvládla, kdyby na mě Aneta při jedné hádce nevyjela: „To je právě to. Kdybys nebyla taková, táta by si nikdy nenašel jinou a neodešel od nás!“ Lucie mlčky přikyvovala a já zůstala stát jako opařená. Jak mohly něco takového vůbec vypustit z pusy? Proč obviňují mě? Jak to, že v jejich očích jsem ten padouch já?
Udělala jsem chybu, když jsem odhalila pravdu?
Dlouhé noci jsem nespala a přemýšlela. Hledala jsem odpovědi. Kde jsem udělala chybu? Dalo se tomu předejít? Kdybych mlčela a na nic se neptala, Petr by možná zůstal. Ale za jakou cenu? Mohla jsem předstírat, že nic nevím a dál žít ve lži, ale to bych nebyla já. Vždyť já ho nevyhodila.
Anetu jsem nakonec donutila k omluvě. Potřebovala ode mě něco zařídit do školy, a bez komunikace by to nešlo. Mezi námi ale dál panuje obrovské napětí a naše rozhovory se omezují na provozní věci. Lucie se na mě sotva podívá a je zřejmé, že má jasno v tom, kdo může za všechno zlé, co se jí stalo.
Dřív jsem si myslela, že Petrovi budu vyčítat jen nevěru a to, že nás opustil. Teď ho ale nenávidím hlavně za to, že mi zničil vztah s vlastními dcerami. A to všechno jen proto, že se nedokázal ovládnout.
Názor vztahové terapeutky
Příběh Jany ukazuje, jak silně může nevěra a následný rozpad rodiny zasáhnout nejen partnerský vztah, ale i vazby mezi rodičem a dětmi. Jana se po odhalení manželovy nevěry ocitla v situaci, kdy kromě ztráty partnera čelí také oslabení vztahu se svými dcerami, které si celou situaci vykládají způsobem odpovídajícím jejich věku, emoční zralosti a potřebě zachovat si pozitivní obraz otce.
Reakce dcer nemusí nutně znamenat skutečné přesvědčení, že vina leží na Janě. U dospívajících dětí se po rozpadu rodiny často objevuje potřeba hledat jednoduché vysvětlení a určit „viníka“, na kterého lze přenést vlastní bolest, vztek a pocit ztráty stability. Jana je navíc rodičem, který zůstal fyzicky přítomný a dostupný, zatímco otec odešel. Právě na bezpečně dostupného rodiče tak mohou děti nevědomě přenášet silné negativní emoce, které si vůči odcházejícímu rodiči zatím nedokážou připustit.
V příběhu je patrné také dlouhodobé narušení partnerské důvěry a pravděpodobné oslabení otevřené komunikace v rodině ještě před samotným odhalením nevěry. Samotná konfrontace pak pro všechny členy rodiny znamenala náhlý rozpad dosavadní jistoty a změnu rodinného fungování, na kterou jednotliví členové reagují odlišně. Jana se snaží situaci racionalizovat a hledat odpovědnost u sebe, zatímco dcery reagují převážně emočně a obranně.
Z terapeutického hlediska by bylo vhodné zaměřit se na stabilizaci vztahu mezi Janou a dcerami a vytvoření prostoru, ve kterém mohou bezpečně vyjadřovat vztek, smutek i zklamání bez vzájemného obviňování. Pro Janu může být důležité pracovat s pocitem selhání a viny, který na sebe postupně přebírá, přestože odpovědnost za nevěru a odchod ze vztahu nenese sama. Přínosná by mohla být také rodinná nebo podpůrná terapeutická práce zaměřená na obnovení komunikace, posílení pocitu bezpečí a postupné oddělení partnerského konfliktu od rodičovských vztahů, aby dcery nemusely zůstávat v loajalitním konfliktu mezi oběma rodiči.
Mgr. Jana Hazuková, terapeutka, koučka psychoenergetické transformace mysli, práce s emocemi a prožíváním.Více info zde.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
