Karin (34): Babiččin příběh mě šokoval. Kdyby žila dneska, asi bych tady ani nebyla

Jezdím za babičkou docela často. Je v domově už druhý rok, a i když jí to pořád myslí, je na ní vidět, že se cítí osaměle. Vždycky má uklizeno, oblečení v barvě, co jí sluší, a na stole připravený čaj, jako by čekala návštěvu každý den. Někdy se díváme na staré fotky, jindy jen sedíme. Neptá se, jak se mám. Prý mě nechce nutit mluvit.

Mohlo by Vás zajímat:

Amélie (34): Při velmi delikátních nákupech jsem potkala babičku. Hanbou jsem se málem propadla

Zamilovala se v práci

Když jsem za ní nedávno přijela, měla připravené linecké, které teď peče kuchařka podle jejího receptu, a chtěla mi ukázat pár dopisů, co našla při úklidu zásuvky. Byly psané rukou, úhledně, bez oslovení. Přečetla jsem si pár řádků a čekala, co k nim řekne, ale mlčela.

Když jsem se jí zeptala, kdo je psal, řekla jen: „Někdo, koho jsem moc milovala.“ Nezdálo se, že by chtěla pokračovat, tak jsem to nechala být. Ale pak dodala, že to byla žena. Prostě to jen řekla, jako by říkala, že si koupila nové pantofle. Myslela jsem, že jsem špatně slyšela. Nikdy jsem neslyšela nikoho z rodiny mluvit o něčem podobném.

Začala vyprávět. Nebyla to žádná romantická pohádka. Potkaly se v práci, obě dvacetileté, čerstvě po škole, někdy kolem roku 1966. Říkala jí Majka. Pracovaly spolu na úřadě, chodily na procházky, smály se, a pak jednou zůstaly u ní doma, když její rodiče odjeli na víkend. Prý se to stalo úplně přirozeně. Jako když se dlouho na něco díváš a pak si to prostě vezmeš.

Mohlo by Vás zajímat:

Meda (19): Nenapadlo by mě, že s dědou bude taková legrace. Rozhodl se svištět důchodem na koloběžce

Neměly šanci

Byly spolu potají pár měsíců. Nosily si svačiny, schovávaly si vzkazy pod psací stroje, ale věděly, že to nemůže trvat. Obě riskovaly. Sice tehdy už neporušovaly zákon, ale i tak by se na ně společnost nedívala shovívavě.

Jednoho dne Majka prostě zmizela. Prý její otec něco vycítil a poslal ji za tetou na Slovensko. Už se nikdy neviděly. Babička se pak vdala za dědu, kterého nikdy moc nemilovala, ale přišel ve správnou dobu a byl slušný. Prý si myslela, že ji to přejde. Že to byla jen fáze. Ale když jsme se na sebe toho dne podívaly, věděla jsem, že to nebyla fáze.

Řekla mi, že je ráda, že to konečně někomu řekla. Že kdyby byla mladá dnes, žila by úplně jinak. Seděla tam a vypadala najednou o deset let mladší. Jen na chvíli. Pak se zvedla a řekla, že by si dala ještě koláč. Nevěděla jsem, co říct. Jen jsem přikývla a podala jí ho. Ten příběh mě už nepustil. Pořád na něj myslím, hlavně když se mě někdo zeptá, jaká byla moje babička. Teď odpovídám jinak.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Patricie (37): Babička mě nutila, abych mámě odpustila, ale já to nedokážu. Když jsem byla malá, odložila mě jako balík na poště

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].