Klaudie (66): Péče o matku mě tak vysilovala, až jsem ji umístila do domova důchodců. Při každé návštěvě poslouchám jen výtky

Posledních deset let bylo pro naše naše manželství devastujících. Žiju s manželem Standou v malém rodinném domě. Moje matka byla těžce nemocná a já si myslela, že během několika měsíců zemře.

Mohlo by Vás zajímat:

Standa (45): Rodiče mají miliony na kontě a nám nedají ani korunu. Štve to mě i mé sestry

Péče o staré příbuzné není jednoduchá

Zařídila jsem matce jeden pokoj v našem domě. Manžel Standa mě podpořil, ale měl výhrady. Nechtěl přijít o své soukromí. Nicméně fakt, že matka umírá, ho dokázal zlomit. Deset let jsem žila zrychleně. Práce, péče o matku, žádné soukromí s manželem, denní drobné hádky a nekončící seznam povinností.

Matka se totiž dostala ze svého těžkého zdravotního stavu na stav, který odpovídal jejímu věku. Já se cítila, že mi je sto. Byla jsem sedřená a matka vedle mě jen kvetla. Seděla si v našem obývacím pokoji, koukala na televizi a já kmitala mezi kuchyní a pračkou. Standa mi moc nepomohl. Spíše mi nakládal psychicky. Po příchodu z práce na něm bylo vidět, že je naštvaný, když zahlédl matku v obývacím pokoji.

Mohlo by Vás zajímat:

Blahoslav (49): Otec mi tvrdil, že vidí své zesnulé rodiče, kteří ho volají k sobě. Za krátkou dobu opravdu zemřel

Byla to zatěžkávací zkouška pro naše manželství

„To už zase sedí v obýváku? Proč není ve svém pokoji? Sakra, chci mít chvíli klid po příchodu z práce a nechci poslouchat, co bych měl kde opravit nebo udělat. Ona umí jen úkolovat ostatní. Podívej se na sebe. Za chvíli na tom budeš zdravotně hůř jak ona,“ vyčítal mi manžel. Věděla jsem, že má pravdu.

O matku jsem se starala v době, kdy nebyla soběstačná a kdy potřebovala akutní pomoc. Roky plynuly a z nás se stali otroci životní situace a jednoho rozhodnutí. Můj záměr, že matce dopřeji klidné dožití doma se změnil na mou noční můru. Moje manželství drželo z posledních sil při sobě. „Stando, pojď najdeme pro mámu domov důchodců. I kdybychom to měli z části financovat, tak já už takto žít nechci,“ požádala jsem manžela o pomoc.

Mohlo by Vás zajímat:

Ludmila (49): Táta chtěl tajně vydělat pohádkové peníze. Místo toho nemají rodiče ani na chleba

Rozhodnutí, které je bolavé pro všechny

Matce jsem situaci vysvětlila a slova matky se mi neposlouchaly dobře. Matka samozřejmě nesouhlasila s tím, abych jí umístila do domova důchodců. Chtěla být v domácím prostředí. Jenže já svůj život ztrácela. Denně jsem několik hodin věnovala své matce, abych zajistila péči o její osobu. Matka už nebyla soběstačná. Potřebovala pomoci s oblékáním, potřebovala podporu při chůzi a jídlo jsem jí musela donést pod nos.

Sice jsem byla několik měsíců v důchodu, ale o to víc na mě dolehla celá pravda. Standa utíkal z domova nebo se zavíral v garáži, kde si postupem času udělal stůl s počítačem a koukal tam na filmy. Jednou za dva týdny jezdíme matku do domova důchodců navštívit a celou dobu posloucháme jen výtky, jak jsme se k ní zachovali. Je to pro mě složité, ale každý máme jeden život a v určitém mezníku si každý musí vybrat. A já si vybrala sebe.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Roman (45): Rodiče si myslí, jaký je bratr dobrák. To, že za vším stojím já, netuší. A mně už došla trpělivost