
Lucie sedí v kanceláři s kolegyní Miladou. Lucie je nekuřačka a z Milady sálá nikotin na míli daleko, ač se Milada dušuje, že je slabá kuřačka. Jenže na školení Lucie viděla realitu.
Pocházím z rodiny, kde oba rodiče byli silní kuřáci. U nás se kouřilo všude. Rodiče kouřili v kuchyni při otevřeném okně, kouřili v automobilu a dokonce i kanoi, když jsme sjížděli Sázavu.
Odpor ke kouření způsobilo moje dětství
Jsem nekuřák. Mohou za to moji rodiče, kteří mi svým přístupem určitě zničili plíce. Už v dětství jsem byla pasivním kuřákem. S rodiči jsme bydleli v panelákovém bytě. Rodiče byli líní chodit kouřit ven před dům, a tak šlukovali svoje cigarety v kuchyni u otevřeného okna. To samé bylo, když jsme jeli někam na výlet. Oba rodiče kouřili za jízdy a popel klepali otevřeným okénkem z auta.
Zkrátka kdykoliv si ve stáří vzpomenu na své rodiče, výjev bude jasný. Otec držící v jedné ruce volant a v druhé cigaretu. A mamka stojící u kuchyňské linky, v jedné ruce hrnek s kávou a v druhé cigaretu. Toto prostředí mě znechutilo být kuřákem. Nesnáším vůni nikotinu. A jsem ráda, že je kouření v restauracích zakázané.
Nástup do nového zaměstnání je výzvou
Minulý rok jsem nastoupila do nového zaměstnání. Provádím finanční analýzy a celý den se nehnu od svého pracovního stolu. Bylo mi přiděleno pracovní místo v menší kanceláři, kde sedím s kolegyní Miladou. Kromě našich stolů a stohů papírů je v kanceláři zápach. Na rovinu řeknu, že smrdí Milada. Její odér je jen pro silné povahy. Je to chodící popelník plný nedopalků. Ani drahý parfém nic nevyřeší.
„Lucko, ale to se pleteš. Já zase tolik nekouřím. Neznamená, že když odběhnu z kanceláře, že běžím kouřit. Někdy něco vyřizuji po budově, jindy zajdu za holkami do druhé kanceláře nebo prostě jdu jen do kuchyňky,“ obhajuje se Milada na vysvětlenou. Je to právě ona, která mi do očí tvrdí, že kouří minimálně a nechápe můj problém se zápachem nikotinu v kanceláři.
Školení ukázalo pravdu
Byly jsme vyslány zaměstnavatelem na dvoudenní školení. Vzaly jsme si služební automobil a vyrazily. Už po půl hodině jízdy Milada udělala zastávku na čerpací stanici a během chvíle vykouřila dvě cigarety. Tři zastávky po cestě byly unavující. Po příjezdu na hotel se Milada ihned začlenila do hloučku kuřáků. „To jsem se rozvášnila. Krabička prázdná,“ smála se na plnou pusu. Milada se tvářila, že zcela výjimečně.
Na to jí neskočím. Pozorovala jsem vášnivou kuřačku a došla k tomu, že vykouří víc jak krabičku denně. A bylo mi to vše jasné. Milada byla nasáklá cigaretovým kouřem skrz naskrz. Všimla jsem si, že pod nánosem červeného laku má zcela žluté nehty. Svůj dech maskovala neustálým žvýkáním mentolových žvýkaček, ale bylo to málo. Mám jasno. Hned po příjezdu požádám o přeřazení na jiné pracovní místo. Už dále nehodlám trpět Miladin odér.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].