Dalibor (43): Po téměř 30 letech jsem skončil s kouřením. A to jen díky neúprosné sestře

Kouření se za těch skoro 30 let stalo součástí mojí osobnosti. Krabičku jsem měl vždycky po ruce, nedej bože, že bych nemohl najít zapalovač. Jen málo lidí mě vidělo ve chvílích, kdy jsem nemohl kouřit a začal být nepříjemný, popudlivý a zlý na své okolí. Kouřil jsem půl krabičky denně, když bylo vše v pořádku. Víc, když mi věci nevycházely.

Mohlo by Vás zajímat:

Richard (37): Přítelkyni začalo najednou vadit moje kouření. Nechápe, že to dělám už 20 let a nevidím důvod přestat

Odmala jsem neznal nic jiného než cigarety

Od mládí jsem se snažil svoje náruživé kouření aspoň trochu kompenzovat. Jezdil jsem na kole, chodil plavat, ale po každém výkonu první, co přišlo, byla cigareta. Moji kamarádi kroutili hlavami, nedokázali pochopit, že si do svých roztažených plic musím hned vehnat kouř, ale závislost je závislost.

Ono to začalo už v dětství. U nás doma kouřili oba rodiče, kouřilo se přímo v bytě, takže nebylo divu, když jsme já a moje sestra začali kouřit. Darina začala dřív. Já byl dlouho ten rozumnější a odolával jsem, ačkoli jsem nakonec začal taky.

Mohlo by Vás zajímat:

Stanislav (55): V nejtěžších chvílích jsem držel manželku za ruku. Pak jsem se dověděl věc, která nadobro změnila náš vztah

Přestali jsme se sestrou kouřit společně

Samozřejmě, že se kouření začalo na mém zdraví projevovat. Kilometry, které jsem najezdil, když jsem byl mladý, se začaly krátit. Najednou jsem potřeboval častější přestávky a bolely mě nejen plíce, ale i zbytek těla a svaly, jako bych se dusil. Což se asi opravdu dělo. Pokoušel jsem se párkrát přestat, ale bez výsledku a vždycky jsem se ke kouření vrátil, protože to přece byla moje součást.

Pro Darinu to ale nebylo tak jednoduché. Nechtěla strávit zbytek života s komínem u pusy, a když se jí narodila dvojčata, kolem kterých běhala celé dny, rozhodla se skoncovat. „Pojď do toho se mnou. Zabalíme to společně, budeme se navzájem podporovat a určitě to dáme," přemlouvala mě. Nejprve jsem se cukal, ale co bych to byl za bratra, kdybych nepodpořil vlastní sestru. Navíc bydlíme vedle sebe.

Darina to díky dětem zvládala mnohem lépe než já. První dva týdny jsem každý večer trávil u nich doma, abych se zaměstnal. Nedovolila mi bez dozoru vyjít ani na dvůr. Stála za mnou jako dráb a hlídala každý můj pohyb a četla každou moji myšlenku na cigaretu.

Když jsem chtěl jít za kamarády, nepustila mě. Když jsem chtěl jet s klukama na kolo, zatrhla mi to. Byla horší než máma nebo přítelkyně, kdybych nějakou měl. Neskutečně jsme se hádali, až i její manžel nám řekl, že to přeháníme a chováme se spíš jako manželé než sourozenci a že je mu to celé nepříjemné. Musel jsem z domu.

Mohlo by Vás zajímat:

Verča (35): Na mateřské jsem propadla alkoholu. Ani jsem si nevšimla, že mám problém, dokud nepřišel ten osudný den

Nakonec jsem s kouřením opravdu sekl

Hned první večer, co jsem byl sám, jsem si zapálil, ale kupodivu mi cigareta nechutnala jako dřív. Najednou jsem cítil pocit viny. Dva týdny se se mnou sestra dohadovala, brala si čas od svých dětí, aby pomáhala bratrovi a já to chtěl všechno zahodit, jako by se nic nestalo?

Tu cigaretu jsem típnul, ani jsem ji nedokouřil. Zbytek krabičky i kartonu, které jsem měl doma, jsem vzal a odnesl klukům do hospody. Dívali se na mě jako zjara. „Co blbneš? Ty přestáváš kouřit, nebo co? To už s námi nebudeš chodit na pivo?“ divili se. Tenkrát jsem na to odpověď neměl. Potřeboval jsem čas si zvyknout na život bez cigaret, abych zjistil, co zvládnu.

Na pivo s klukama pořád chodím, ale odcházím, když začnu mít chuť si zapálit. Několikrát jsem za těch pět let, co nekouřím, zhřešil, to se stane, ale zase jsem zpátky v sedle kola, jezdím stejné dálky jako zbytek party a nic mě nebolí. Nebo aspoň mě nebolí plíce. Svaly mě bolí, ale námahou, ne tím, že bych vlastní tělo dusil.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Valerie (39): Dvanáct let jsem čekala, až budeme s přítelem svobodní a konečně spolu. Že to ale skončí takhle, mě zaskočilo