Facebook
Instagram
Pana Oldřicha trápilo, že s ním jeho manželka nechce spát. Milování jí prostě už nic neříká. Našel si náhradu, ale ne takovou, jak by asi většina lidí očekávala. Oldřich prostě začal chodit do hospody.
Moje manželka Vilma (59) už sice má nějaký věk, ale podle mě je to stále kus ženské. Jenže ona se chová jako důchodkyně.
Manželce už sex nic neříká
I když jsem padesátku slavil už před lety, pořád mám dost energie a jsem při chuti. Tím myslím sex. Vilma to tak nemá. S ní to naopak v poslední době šlo dolu vodou. Nejdříve jsem musel vždy zhasínat, pak nesahat na břicho a stehna, poté už se nedokázala uvolnit tak, abych do ní pronikl.
Když jsem měl chuť na sex a začal ji lákat do ložnice, tvářila se všelijak. Jenom ne tak, jak bych chtěl já. Prostě se odmítala milovat. Byla nervózní a jen po mně štěkala.
Nechápal jsem to. Sex je radost, důležitá součást života a manželství. Ale ona to tak už nevnímala. Jednou mi řekla, že už si na to přijde stará. "Co bych se já v mém věku měla natřásat... Podívej se, jak mi tady visí kůže," dodala a ukázala mi ruce.
Sex mi prostě chybí
Vilma už sice není mladá a štíhlá holka, ale s tím nemám nejmenší problém. Také už nejsem mladík. No a co. Důležitější je, že si spolu rozumíme a dokážeme fungovat i v posteli.
Až na to, že tam jsme už fungovat přestali. Moje manželka odmítá byť i jen bavit se o tom. A to je problém, protože mi sex chybí. Nepotřebuji ho mít tak často jako kdysi, ale úplně bych se ho nevzdával.
Zkoušel jsem Vilmu přemluvit i na nějakou párovou terapii, ale udělala mi takovou scénu, že ten můj malej kamarád se pořádně scvrkl. Málem jsem se ten den nedokázal ani vyčůrat. To si, samozřejmě, dělám legraci. Ale prostě mi to sebralo chuť pokoušet se o něco.
Milenku jsem nechtěl
Dlouho mě to trápilo, četl jsem spoustu článků a v knihovně nakoukl i do nějakých knížek o vztazích. Z toho všeho mi vyšlo, že bych ji do sexu neměl nutit. To by věci jen zhoršilo. Asi by mi pomohla milenka, ale na to já nejsem.
Hledal jsem náhradu, až jsem skončil v hospodě. Kamarádi, kteří tam chodí už dlouho, mě přivítali panákem a na nic se neptali. Ne že bych se raději koukal na ně než na moji manželku, ale u piva přijdu na jiné myšlenky. Pokecáme, někdy se vytáhne i kytara a zazpíváme si.
Docela rychle jsem si na to zvykl. Vypadá to, že moje Vilma je také spokojena. Když v noci dorazím z hospody, stejně po ní nic nechci. Jen sním, co je v lednici, a jdu spát...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
