
Richardova sestra byla vždycky problémová a vychovala syna, který jako by jí z oka vypadl. Když ho přestala zvládat, poslala ho na léto k Richardově rodině, ale to očividně také nepomohlo.
Svého synovce jsem předtím potkal jen několikrát. Je to mladý chytrý muž, který nicméně musí žít s mou bláznivou sestrou, což na něm určitě zanechalo spoustu šrámů. A tak požádala naši rodinu, abychom se ho na léto ujali, aby si mohla odpočinout.
Svého syna nezvládala
Vyrůstat s mojí sestrou bylo jako noční můra. Pořád měla s něčím problém, nikdy se nedokázala přizpůsobit nikomu dalšímu, všichni jsme se museli přizpůsobovat jí. Nesnášel jsem ji a když se konečně odstěhovala, oddychl jsem si. Myslím, že si oddychli i naši, ale samozřejmě by to nikdy nepřiznali.
Po tom, co opustila domov, jsem s ní roky nemluvil. Až od našich jsem se dozvěděl, že se vdala, měla dítě a pak se rychle zase rozvedla, odstěhovala se s dítětem na druhý konec republiky, kde se znovu vdala, měla další dítě a tentokrát odešla od manžela bez rozvodu. A tohle druhé dítě teď poslala k nám na převýchovu.
Moje sestra svého syna prostě nezvládala. Starší dcera dopadla celkem dobře vzhledem k tomu, v čem vyrůstala, ale patnáctiletý Daniel měl problém s docházkou, dělal problémy a dokonce ho několikrát domů přivezla policie. V tu chvíli si moje sestra uvědomila, že by mu mohl prospět pobyt někde jinde. A jí asi taky.
Vydrželi jsme dva týdny
Daniel u nás měl být celé léto, ale hned po jeho příjezdu mi bylo jasné, že to nevydrží. S nikým se ani nepozdravil, šel do svého pokoje, což byl pokoj mojí starší dcery, který vyklidila, a po dvou hodinách jsem zjistili, že utekl oknem přes střechu. Dodnes nechápu, jak se mu to povedlo, protože je docela vysoký.
V následujících dvou týdnech nám vypáčil zámek do domu, rozbil jedno okno, které odmítl zaplatit stejně jako moje sestra, pustil kočky ke slepicím, tak si asi dokážete představit, jak to dopadlo, a zasloužil se o to, že nám celá vesnice zvonila na dveře, abychom se ho zbavili.
Když jsem sestře volal, že jí posílám syna zpátky a budu od ní chtít náhradu škod, které způsobil, rozkřičela se na mě. „Nikdy jsme po naší rodině nic nechtěla a vy nejste schopní mi jednou pomoct, když to potřebuju.“ Nakonec jsem jí položil telefon, posadil synovce na první vlak a rozhodl se to víc neřešit. Holt, rodinu si nevybíráte, ale můžete si vybrat, jestli s ní budete v kontaktu.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




