Markéta (47): Můj bratr se změnil v hyenu. Kvůli domu za miliony udělal mámě ze života peklo

Při velkém úklidu se mi do rukou dostalo staré album. Listovala jsem zažloutlými fotografiemi a dívala se na naši kdysi šťastnou rodinu – mámu, tátu, mladšího bratra Vítka a mě. Všechny ty oslavy, výlety a úsměvy jsou dnes už jen bolestnou vzpomínkou. S bratrem vedeme válku, jako bychom byli největší nepřátelé. Nejdříve šlo o péči o mámu, teď jde o dědictví po otci, který byl velmi pracovitý člověk. Za minulého režimu si jako soukromý řemeslník vydělal na velký pozemek na okraji Prahy, kde postavil patrový dům a dílnu. Tehdy to byla periferie, dnes je to jedna z nejlukrativnějších čtvrtí.

Justýna (43): Myslela jsem, že mě manžel miluje. Ve skutečnosti mu šlo jen o mé dědictví

Bratr promrhal rodinné jmění

Otec si vždy přál, aby firmu převzal Vítek, ale ten se k práci nikdy moc neměl. Mnohem raději s manželkou utráceli rodinné peníze za drahá auta, dovolené a značkové oblečení. Když před patnácti lety táta umíral, dílna už dávno nefungovala a budovu rodiče museli prodat. Z velkého majetku zbyl jen dům.

Vítek se o svůj podíl přihlásil dřív, než tátovi na hrobě uvadly květiny. Máma nakonec rozhodla, že bratr dostane přízemí a ona si nechá patro. Jemu se to ale nelíbilo a neustále na ni naléhal, aby na něj přepsala i zbytek domu s tím, že se o ni do smrti postará. Máma se však bála, že by skončila v domově důchodců, a chtěla mít své jisté.

Žofie (31): Babička mi odkázala vzácné šperky a rodina mě teď nenávidí. Přitom jsem o ni jako jediná pečovala

Myslela jsem, že je vše v pořádku

Já jsem z domova odešla už dávno, měla jsem vlastní rodinu a své starosti. Po tátově smrti jsem za mámou jezdila častěji, abych věděla, jak se jí vede. Vítek se s rodinou usadil v přízemí, udělali rekonstrukci a koupili nový nábytek. Máma mě vždy ujišťovala, že je všechno v naprostém pořádku a nic jí nechybí.

Kdybych tehdy nebyla tak zaslepená vlastním spěchem a problémy, možná bych si všimla smutku v jejích očích. Věřila jsem, že když žije ve vlastním domě se synem, nemůže se jí nic zlého stát. Jak hluboce jsem se mýlila, mi došlo, až když mě jednoho dne zastavila sousedka.

Kateřina (35): Babička nás nalákala na pohádkové dědictví. Ve skutečnosti chtěla jen zahnat samotu

Jak mohl být tak zlý?

Sousedka, která se s našimi rodiči přátelila roky, už nemohla dál mlčet. Pozvala mě k sobě a vylíčila mi, že bratr s rodinou udělali mámě ze života peklo. Prý k ní často utíkala s pláčem, protože na ni neustále křičeli a nutili ji podepsat darovací smlouvu na zbytek nemovitosti.

Byla jsem v šoku a okamžitě jsem běžela za mámou. Ta se mi se smutným výrazem přiznala, že mi nechtěla přidělávat starosti. Chtěla jsem to s Vítkem okamžitě vyřešit, ale máma mě prosila, ať to nechám být, že to situaci jen zhorší. Já se ale neudržela a na bratra vyjela, jak se k ní může takhle chovat.

Pavel (48): Bratr se mnou nemluvil deset let. Ozval se, až když potřeboval peníze

Rozbité rodinné vztahy

Vítek na mě začal okamžitě křičet, že dům je prakticky celý jeho a on si v něm může dělat, co chce. Když jsem mu oponovala, že mu patří jen polovina, jen zlostně zasyčel: „Ale až matka umře, bude to všechno moje, tak se do toho nepleť!“ Pak mě hrubě vystrčil ze dveří a zakázal mi se v domě ukazovat.

V tu chvíli jsem pocítila k vlastnímu bratrovi čistou nenávist. Bylo mi jasné, že mu jde jen o peníze a na mámě mu vůbec nezáleží. Teď vážně uvažuji o tom, že mámu přestěhuji k sobě, aby měla konečně klid od toho věčného nátlaku a urážek.

Dnes, když se dívám na ty staré fotky, nechápu, kde se v mém bratrovi vzalo tolik zlosti a chamtivosti. Hodnota domu na okraji Prahy se sice pohybuje v řádech desítek milionů korun, ale stojí to za zničení rodiny a trápení vlastní matky? Pro Vítka zřejmě ano. Já jsem se ale rozhodla, že o mámu budu bojovat a nenechám ji napospas někomu, kdo v ní vidí jen překážku k plnému vlastnictví nemovitosti. I kdyby to znamenalo, že s bratrem už do konce života nepromluvím ani slovo.

Róza (26): S mámou jsme se hádaly kvůli penězům. Chtěla jsem ji vyškolit, ale asi jsem to přehnala

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].