
Hynek si myslel, že jako rodič všechno dobře zvládá, že jeho dcery vyrůstají s pravidly a hranicemi. Dokud si nezačal všímat změn v dceřině chování. Nikdy by ho nenapadlo, že mu lže.
Dlouho jsem si myslel, že všechny informace, které se šíří po internetu o sociálních sítích, jsou jen černé historky. Lidi malující čerty na zeď a dělající z komára velblouda. Tak holt někdo někdy stráví na sociálních sítích víc času, než by možná bylo zdravé. No a co? Taky jsem zamlada dokázal zhlédnout dvě řady oblíbeného seriálu za víkend.
Začali jsme si všímat změn v chování
Ale pak jsem si začal všímat změn chování u své dcery. Jeden by to svedl na pubertu. Začala zapomínat věci, nechodila včas, ráno nevstávala a chodila pozdě do školy. Dokonce nám i párkrát volali, že při vyučování usíná a nedává pozor.
S manželkou jsme si mysleli, že jde o roztěkanost, projev pubertálního mozku zaplaveného hormony. Snažili jsme se jí domluvit. Dohodnout se, že bude dříve chodit spát. Všechno nám odkývala a tvrdila nám, že jen špatně spí, a proto je unavená. Neměli jsme důvod jí nevěřit. Dokonce jsme koupili i nějaké melatoninové kapsle, aby se jí lépe usínalo.
Ale pak si manželka jednoho dne něčeho všimla. Měli jsme dohodu, že obě děti budou na noc nechávat telefony a elektroniku v obýváku. Dělali jsme to i my. Manželka si všimla, že dceřin telefon leží jinde, než kde byl večer předtím, než jsme šli spát. A rozhodla se podívat na její data.
Bojíme se o ni
Zjistili jsme, že už několik měsíců naše dcera každý večer čeká, až se zavřeme do ložnice a jdeme spát a pak se vyplíží do obýváku, aby si vzala telefon a bývá na něm až do ranních hodin. Poslední týdny fungovala běžně s nanejvýš čtyřmi hodinami spánku. Nelze se divit, že ve svých čtrnácti zapomínala a usínala ve škole.
Oba nás to zděsilo. Mladší dcera zatím nic podobného nedělala, ale opravdu jsem se začal bát, že by se k ní tohle plíživé jednání mohlo dostat. Museli jsme rychle vymyslet, co se starší dcerou. Následovalo spoustu hádek, které mě přesvědčily o tom, že moje dcera je na sociálních sítích v podstatě závislá. Dokonce se nám vkradla v noci i do ložnice, aby si vzala telefon.
Trvalo několik týdnů, než se to, co bych nazval abstinenčními příznaky, srovnalo a dcera začala znovu normálně spát a fungovat. S manželkou jsme se zapřísáhli, že dokud bude bydlet s námi, omezíme její přístup k sociálním sítím. Nebude to asi jednoduché, ale zdraví naší dcery je pro nás priorita.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




