Teodor (48): Dcera za volantem riskovala život kvůli videím na sítě. Sebral jsem jí klíčky a teď je u nás dusno

Dcera dostala řidičák v létě. První jízdy jsme absolvovali spolu, po práci, když ještě bylo světlo a silnice skoro prázdné. Seděl jsem vedle ní, koukal jí na ruce na volantu a říkal si, že to jde. Postupně jsem jí auto nechával. Nechal jsem klíčky na botníku a večer je tam vždycky našel zpátky.

Jitka (48): Děsím svou vlastní dceru. Myslí si, že umírám a začala být paranoidní

Přistihl jsem ji při činu

Jedno odpoledne jsem šel pěšky z města. Nesl jsem nákup a u přechodu na hlavní třídě jsem si všiml našeho auta. Jelo pomalu, skoro krokem. Za volantem seděla dcera, jednu ruku nahoře, telefon před obličejem, hlava lehce zakloněná, něco povídala.

Díval jsem se na ni a chvíli mi trvalo, než mi došlo, že sice sedí za volantem, ale vlastně neřídí. Chtěl jsem se rozběhnout, vběhnout jí do cesty, zastavit ji a vytáhnout ji z auta, ale v rukách jsem držel tašky a než jsem se rozhoupal, byla pryč. Celou dobu jsem se jen modlil, aby nikde nenabourala.

Richard (24): Stydím se za svou mámu. Během chvilky udělala z mé přítelkyně neschopnou zlatokopku

Udělala z toho tragédii

Když jsem došel domů, položil jsem nákup na linku a čekal, až se vrátí. Přezula se, hodila klíčky na botník a šla do pokoje. Zastavil jsem ji v předsíni. „Viděl jsem tě, jak řídíš. S mobilem před obličejem. Nejen že je to nezákonné, ale hlavně jsi mohla nabourat. K autu se ani nepřiblížíš.“

Sedla si na zem ke stěně, ramena shrbená, telefon pořád v ruce. Brečela a snažila se mi vysvětlit, že to nejde jinak. Že videa z auta mají největší dosahy, že všichni to tak dělají, že bez toho jí to padá. Stál jsem nad ní, v bundě, s klíčky v kapse a vůbec jsem nechápal, o čem to vlastně mluví a proč je to taková tragédie.

Další dny chodila pěšky. Kamkoli potřebovala, dostala se městskou, ale k autu nesměla. Klíčky zůstaly na botníku. Chodila kolem mě jako tělo bez duše, ale telefon jí svítil v ruce pořád. Ptala se mě, jestli změním názor, že to auto potřebuje, aby tam mohla točit, a já se jen divil, že má tu drzost.

Irma (53): Dcera se po letech vrátila domů, ale já se děsím našeho společného soužití

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].