Irma (53): Dcera se po letech vrátila domů, ale já se děsím našeho společného soužití

Na Nový rok měla dcera přijet jen na oběd. Psala to tak stručně, až jsem si říkala, že vlastně ani nemá smysl moc vařit, že se stejně nezdrží a odpoledne zase pojede. V zahraničí žila už několik let a vídali jsme spíš přes obrazovku než naživo. Byla jsem zvyklá na to, že její návštěvy mají pevný začátek i konec.

Kristián (29): Kamarádi se mi smáli, že žiju u rodičů. Vyhovovalo mi to, dokud jsem nepochopil, že mi kvůli pohodlí utíká život

Těšila jsem se na ni

Ráno jsem uklidila byt, jako bych čekala kdovíjakou návštěvu. Uvařila jsem její oblíbené jídlo, ale nebyla jsem ani nakoupit, protože pro jednoho člověka to přece nemá cenu a ona určitě ani nepřespí. A pokud ano, na snídani pro dvě jsem měla jídla dost.

Když přijela, objaly jsme se, usmály se na sebe, ale vypadala trochu smutněji než jindy. V ruce měla jen svoji cestovní tašku, se kterou přijížděla pokaždé. „Co ten obličej? Nerada vidíš svoji mámu? Vždyť je to skoro půl roku.“ Ale nic mi na to neřekla.

Během oběda mluvila o obyčejných věcech. O cestě, o počasí, o tom, co se změnilo doma, co v práci. Působila klidně. Až později, mezi řečí, zmínila, že už v práci skončila. Prý to stejně nebylo ono. Vztah, kvůli kterému tam zůstávala, už taky nedával smysl. Říkala to věcně, skoro úředně, jako by šlo o drobnosti.

Jana (49): Dcera za námi přijela na víkend. Ubytovali jsme ji na gauči a ona nám práskla dveřmi

Nakonec zůstala

Teprve když se začalo stmívat a ona se nechystala odejít, jsem se zeptala. „No a co teda budeš dělat?“ Jen pokrčila rameny a rozvalila se na gauč. Neptala se, jestli může zůstat. Prostě tu byla. Uvědomila jsem si, že se vrátila domů, ale nechtěla o svém návratu se mnou mluvit. Jen chtěla klid, ticho, moji přítomnost.

Neodešla ani další den a očividně se ani nechystá. Zatím odmítá mluvit o svých plánech, ale já neustále přemýšlím nad tím, co bude dál? Jak spolu budeme žít? Její puberta nebyla jednoduchá, hodně jsme se hádaly a náš vztah se zlepšil, až když se odstěhovala. Kdo ví, co bude teď?

Dana (40): Můj syn utíká z domu za partou, která se mi nelíbí

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].