Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Kristián si život v „mamahotelu“ užíval, dokud mu rýpání okolí a jedna návštěva u kamaráda neotevřely oči. Jak těžké je opustit pohodlí u rodičů a konečně se postavit na vlastní nohy?
Táhlo mi na třicet a pořád jsem bydlel u rodičů. Pro někoho životní tragédie, pro mě každodenní luxus. V ledničce mě vždycky čekal oběd, o složenky jsem se nestaral a ráno mě budila vůně čerstvé kávy. Kamarádi v práci sice do mě rýpali, že jsem přerostlé dítě, ale mně to bylo jedno. Miloval jsem svůj klid a neviděl jsem jediný důvod, proč na tom něco měnit.
Kamarádi se mi posmívají
„Tak, co ti maminka dnes uvařila k obědu?“ rýpal do mě Lukáš ve firemní kuchyňce. Kryštof se hned přidal s tím, že jeho máma ani neví, kde zrovna bydlí, zatímco ta moje mi servíruje celé menu i s kompotem.
Snažil jsem se bránit tím, že nemusím světu nic dokazovat pronájmem drahé garsonky. Jenže jejich posměšky o tom, že se bojím vyletět z hnízda, mě tentokrát trefily víc než obvykle. Cítil jsem v jejich hlasech tu drobnou, sotva znatelnou špetku pohrdání.
Možná mi utíká skutečný život
Když jsem se vrátil domů, bylo to tam jako vždy. Máma se otáčela v kuchyni, táta luštil křížovky a můj pokoj vypadal skoro stejně jako na střední škole. Cítil jsem se tam jako na věčném táboře, kde za mě někdo jiný platí účty a nakupuje přesně to, co mám rád.
Zatímco kluci z práce řešili hypotéky, hádky s manželkami o peníze a rekonstrukce koupelen, já seděl v bačkorách a hrál na počítači. Jen občas mě napadlo, jestli mi kvůli téhle pohodlnosti neutíká skutečný život.
Nikam se neposouvám
Zlom přišel ve chvíli, kdy nás Matěj pozval do svého nového bytu. Všechno vonělo novotou a on hrdě rozléval víno ve svém „království“. Když se mě někdo u stolu zeptal, kdy pozvu partu k sobě, Lukáš pohotově řekl: „Až mu to maminka dovolí.“ Všichni se rozesmáli a mně v tu chvíli došlo, že jsem pro ně jen kluk, co odmítá dospět.
Najednou mi věci, které jsem dřív miloval, začaly vadit. Když mi máma ráno automaticky upravila límeček, podráždilo mě to. Copak jsem malý kluk? Uvědomil jsem si, že každý můj den je jen kopií toho předchozího a že se nikam neposouvám.
Měl bych dospět
Ještě ten večer jsem si začal prohlížet inzeráty a počítal, jaké bydlení si můžu dovolit. Když se mě máma zeptala, co dělám, všechno jsem jí řekl. Pak jsem hlesl, že asi potřebuju trochu vlastního prostoru. V jejím pohledu jsem viděl, že pochopila víc, než jsem řekl.
O měsíc později jsem si pronajal malou garsonku. Samostatnost byla dražší a náročnější, než jsem si představoval. Místo maminčiny kuchyně jsem si první večer zalil vodou instantní polévku a koukal na prázdné stěny. Cítil jsem zvláštní směs strachu a vzrušení. K rodičům se teď vracím jen na návštěvu a vím, že jsem udělal správný krok.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
