
Libor už měl dost sociálních sítí a chtěl čas strávený ve virtuálním světě využít jinak. Myslel si, že zůstat offline bude snadné. Teď se ale cítí zmatený a bez informací.
Myslel jsem si, že když opustím sociální sítě, udělám pro sebe to nejlepší. Nechci prožít půl života na mobilu. Ukázalo se, že kamarádi nejsou schopni se mi ozvat normálně. Nevím o mnoha akcích a jsem totálně odstřižený.
Nejsem na sociálních sítích
Asi každý občas zažijeme pocit, kdy nás sociální sítě nějakým způsobem „válcují“. Nebyl jsem výjimkou. Ráno jsem sáhl po telefonu a, než jsem pořádně rozlepil oči, prohlédl jsem si několik cviků, receptů a cestovatelských záběrů. Ještě před odchodem do práce jsem věděl spoustu informací, které jsem ani nepotřeboval.
Všímal jsem si toho, že mi pohled na videa, články a diskuze pod nimi určují, jakou mám ten den náladu. Většinou jsem byl v depresi z dění ve světě a z toho, jak jsou lidé stupidní. Uvědomil jsem si, že se skutečnými přáteli nejsem na sociálních sítích skoro vůbec v kontaktu. Fotky si můžeme poslat individuálně a není nutné o sobě dávat neustále vědět.
Mnoho mých přátel tvoří denně jeden příběh za druhým a neuběhne víkend, aniž by informovali o svém programu, sportování nebo vaření. Byl jsem přehlcený a rozhodl se z toho kolotoče vyskočit. Co se může stát? Vždyť to není až tak dávno, co jsem používal ke komunikaci jen e-mail.
Jsem z toho venku
Neudělal jsem to dramaticky s nějakým morálním oznámením. Jen jsem si smazal aplikace, odhlásil se a dal vědět svým kamarádům, že jsem stále na stejném čísle. Kupodivu mi málokdo odpověděl. Překvapilo mě to. Měl jsem dojem, že tím zažehnu nějakou diskuzi nebo budu leckoho inspirovat. Místo toho bylo ticho.
Po týdnu jsem šel ven s partou. Máme sraz pravidelně v pátek, a tak jsem se nemusel s nikým domlouvat. Ukázalo se, že jsem propásl několik novinek. Jedny zásnuby, vernisáž kamarádky a rozjeté plánování letošní dovolené. Nedostal jsem žádná upozornění a nikoho nenapadlo dát mi vědět. Cítil jsem se dotčený, ale měl jsem navrch.
Ostatní byli pořád s mobilem v ruce, já si v klidu vychutnával pivo a vnímal ruch kolem sebe úplně novým způsobem. Nějak se ale stalo, že jsem zůstal tak trochu vyšachovaný ze hry. Uplynuly další týdny, nikdo se mi neozýval. Musel jsem volat kamarádům a vyptávat se, co je v plánu, kde je jaká akce. Když jsem chtěl někoho pozvat na svoji chatu, musel jsem sepsat sáhodlouhý e-mail a ne každý mi na něj včas odpověděl.
Fotky mého bývalého
Pak se mi ozvala sestra. „Viděls to? Jak jsi na tom? Měla jsem o tebe starost! Vůbec nejsi online!“ hysterčila. Šlo o fotky z dovolené, které sdílel můj bývalý přítel. Našel si zajíčka a všichni se teď báli, že se hroutím.
Porušil jsem svoje pravidlo a podíval jsem se na sociální sítě. Zvědavost byla silnější. Jen mě štve, že si teď asi všichni myslí, že jsem zdrcený, a proto jsem offline. Napadlo mě, že k tomu něco napíšu, ale je to vlastně absurdní. Čekám, až se nejbližší kamarádi proberou a budeme se přátelit mimo displeje a obrazovky. Jenže to asi nebude tak jednoduché.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




