Facebook
Instagram
TikTok
YouTubeTomáš nikdy nevěřil na lásku, považoval se za zahořklého realistu. Jednoho dne se v jeho kuchyni objevila Renáta a všechno se změnilo.
Nikdy jsem nepatřil k sentimentálním lidem, co se dojímají nad každou maličkostí. Pravá láska? Prosím vás. Na co je dobrá? Nebyl jsem cynik, spíš trochu zahořklý realista. K životu i vztahům jsem přistupoval s odstupem, přesvědčený, že lidé jsou spolu z pohodlnosti nebo ze strachu ze samoty. Měl jsem svůj věk, své zvyky a svůj klidný život. A pak jsem uviděl Renátu. Ne někde na ulici nebo v baru, ale v mé vlastní kuchyni. Tančila sama a na mou oblíbenou písničku. A v tu chvíli se moje srdce splašilo.
Vstoupila do mého života
Přišla si pronajmout pokoj, který jsem inzeroval asi půl roku. Byla o něco mladší, s kudrnatými vlasy a barevnou šálou, plná entuziasmu, který mě až znepokojil. Hned ve dveřích jsem ji varoval, že „tohle není hotel“, abych předešel pozdějším nedorozuměním. Ona se jen usmála a vešla dovnitř, jako by byla doma.
Prohlížela si každý kout a v kuchyni poznamenala, že je tam hezké světlo a že „se tam dá tančit“. Odsekl jsem, že leda o samotě. Přesto se zeptala, jestli je pokoj stále volný. A i když jsem měl pochybnosti, zda je to místo pro tak optimistickou osobu, nakonec zůstala.
První dny s Renátou byly jako pozorovat exotického ptáka v kleci. Neustále si něco prozpěvovala, věšela prádlo těch nejkřiklavějších barev a vnášela do mé tiché domácnosti chaos. Začala vařit čaj pro dva. „Už jsem ho udělala, tak si ho vypij,“ říkávala.
Jednoho večera mi podala hrnek s medem, citronem a se slovy „přesně jak to máš rád“. Netušil jsem, odkud to ví. Prý mě poslouchá, když si pro sebe mručím u konvice. Mlčeli jsem, bylo slyšet jen tikání hodin. A já měl poprvé po dlouhé době pocit, že jsem opravdu doma.
Vypadala tak krásně
Jednoho dne jsem přišel z práce dřív. V kuchyni stála Renáta. Byl bosá, v mém starém vytahaném svetru, a tančila na hudbu z rádia. Nebyla to jen tak nějaká písnička. Byla to ta moje! Stará skladba, kterou mi pouštěl táta, když jsme jezdili na ryby. Ztuhnul jsem ve dveřích a zeptal se, co to dělá.
Odpověděla, že tančí. A na otázku, proč v mém svetru, dodala: „Protože je teplý. A voní… tebou. Trochu kávou, trochu novinami. Mám to ráda.“ Chtěl jsem říct něco jízlivého, ale nedokázal jsem to. Vypadala tak obyčejně krásně, s rozcuchanými vlasy a úsměvem od ucha k uchu.
Opravdová láska
O pár dní později byla kuchyň podezřele tichá. Renáta seděla u stolu nad prázdným hrnkem. Svěřila se mi, že její sestra skončila v nemocnici. Chtěl jsem říct něco moudrého, ale nic mě nenapadlo. Pak se na mě podívala a tiše se zeptala, jestli jsem si všiml, že všechno dělá schválně – ten tanec, pootevřené dveře do jejího pokoje... „Chtěla jsem, abys věděl, že tu jsem,“ zašeptala. Dlouho jsem mlčel. Nakonec jsem řekl: „Vím, že tu jsi. Nejde si tě nevšimnout.“ A poprvé jsem se usmál dřív než ona.
Dnes Renáta v kuchyni opět tančila, tentokrát při přípravě snídaně. Podala mi topinku se sýrem a pohledem, který řekl víc než tisíc slov. Přiznal jsem jí, že jsem nikdy nevěřil na příběhy, kdy někdo přijde a obrátí vám život vzhůru nohama. „A teď?“ zeptala se.
Usmál jsem se. Láska nemusí být velkolepá. Možná začíná obyčejným čajem, starým svetrem a rádiem. Možná začíná přesně tehdy, když někdo začne tančit ve vaší kuchyni a vy ho nenecháte přestat. Člověk v mých letech chápe, že ne každý příběh musí být velký. Stačí, když je opravdový.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
