Luděk (41): Jel jsem navštívit sestru do jejího nového bytu. Z toho, co jsem viděl, se mi zvedl žaludek

Když mi ségra napsala adresu svého nového bytu, trochu jsem se zarazil. Neznal jsem tu ulici. Podle internetu by to měla být šedá budova mezi paneláky s nonstopem a hernou v přízemí. Ale nechtěl jsem hned soudit. Je mladá, studuje a v Praze je všechno drahé. Bral jsem to jako dočasnou fázi.

Mohlo by Vás zajímat:

Hana (35): Nechala jsem u sebe přespat kamaráda. Ráno mě čekal obrovský šok

Bylo to horší, než bych čekal

Přijel jsem v sobotu dopoledne. Chtěl jsem ji potěšit, přivézt nějaké věci z domova a třeba si jen dát kafe, popovídat si. Bylo mi divné, že mi nešla naproti. Vchod byl zamčený a musel jsem jí volat, než mi otevřela. Bzučák chrčel tak, že jsem se bál, že mi urve ucho. Výtah nejel, tak jsem šel pěšky do čtvrtého patra.

Už na chodbě to smrdělo zatuchlinou a kočkami. Jedny dveře měly na klice přilepený igelit, druhé byly otevřené dokořán a přestože jsem šel opatrně, z jednoho bytu někdo řval. Možná televize, možná hádka. Ségra otevřela v teplácích a obrovském svetru. Vypadala jinak, než když jsme se viděli naposledy. Bledá, kruhy pod očima. Ale usmála se, tak jsem to nekomentoval.

Když jsem vešel, přešla mě slova. Byl to dvoupokoják, ale působil jako squat. Všude bordel, špinavé nádobí v umyvadle, záchod bez prkénka, matrace na zemi, celý byt smrděl zatuchlinou. Všiml jsem si, že jedno okno nemá sklo a je zalepené igelitem. O kuchyňské lince nemělo cenu mluvit – byla pokrytá něčím, co vypadalo jako vrstvy prachu a tuku.

Mohlo by Vás zajímat:

Sandra (48): Dlouhé měsíce jsme se sousedy řešili zápach v jednom bytě. To, co ho způsobilo, nás vyděsilo všechny

Nejradši bych ji odvedl

Řekla, že mi uvaří čaj. Přešla ke konvici, ale než ji zapnula, z druhého pokoje vyšel nějaký chlápek bez trička, bosý, s dredy na hlavě. Zamžoural na mě, kývnul a šel na záchod. Nezavřel za sebou. A když se o pár vteřin později ozval splachovač, nic se nestalo. Ani kapka. Jen ticho. Zvedl se mi žaludek.

Ségra začala povídat něco o škole, o brigádě, ale já ji přestal poslouchat. Měl jsem pocit, že mi těžkne žaludek. Nejen z toho smradu, ale z celé situace. Bylo to jako dívat se na někoho, kdo párkrát špatně zatočil a teď se neumí vrátit zpátky na správnou cestu. „Ségra, proč tu bydlíš? Jestli potřebuješ peníze, přidám ti a přestěhuj se.“

Naštvala se na mě. Že prý nepotřebuje almužnu, že tady bydlí, protože se tak rozhodla a líbí se jí tu. Koukal jsem na ni jako na blázna. Kdo normální by dobrovolně žil v tomhle hnusu a smradu? Ale nechtěl jsem se s ní víc hádat. Vymluvil jsem se na schůzku a rozhodl se odejít, než bych chytil žloutenku. Ale nechci nechat sestru takhle žít.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Jindra (27): V pokoji spolubydlícího to zvláštně páchlo. Když jsem se mu podíval pod postel, objevil jsem jeho šílené tajemství