Hana (35): Nechala jsem u sebe přespat kamaráda. Ráno mě čekal obrovský šok

Je to asi půl roku, kdy mi na dveře zaklepal Jakub. Můj kamarád z dětství. Neviděli jsme se skoro dvacet let, pokud nepočítáte fotky na Facebooku. Prý byl náhodou ve městě a vzpomněl si, že tu bydlím a že by mě prý rád viděl. Žádné drama, jen chtěl na chvilku posedět, popovídat. Pozvala jsem ho dál.

Mohlo by Vás zajímat:

Lucie (25): Vydali jsme se s kamarády na noční výlet a pak objevili něco nečekaného. Dodnes mi z toho běhá mráz po zádech

Nechala jsem ho přespat na gauči

Seděli jsme v kuchyni, pili víno a tahali z paměti historky z dětství. Smáli jsme se, i když mi v hlavě pořád běžela otázka, proč tu vlastně je. Proč právě teď. Ale zároveň jsem si říkala, že možná jen nemá s kým mluvit. Nebo chtěl zavzpomínat, než bude pozdě. Byli jsme přece jako bratr a sestra.

Bylo pozdě, když jsem mu nabídla, ať přespí na gauči v obýváku. Jen kývnul. Já šla spát a nechala ho tam. Ráno jsem uvařila kafe, chtěla jsem ho vzbudit, ale Jakub se nehýbal. Nedýchal a já začala zmatkovat.

Nejdřív jsem myslela, že spí. Ale jeho tvář byla divně šedá a ruka visela z gauče, jako by mu někdo vytáhl z těla život. Zavolala jsem záchranku. Policii. Všechno. Vypadal klidně, jako by jen usnul a už se neprobudil. Žádné známky násilí. Ale stejně začali vyšetřovat. Šlo přece o náhlé úmrtí v cizím domě.

Mohlo by Vás zajímat:

Eliáš (27): Měli jsme si na víkend odpočinout v pronajatém domě. Ještě v pátek jsme ale odjížděli vyděšení

Vrátil se zpět na místo činu

Ukázalo se, že Jakub se posledních pár let schovával. Ne doslova, ale odřízl se od všech. Neměl rodinu, práci, byl na dávkách, střídal podnájmy. Nikdo nevěděl proč. Prý byl před nějakou dobou zapletený do nějakého trestného činu, během něhož někdo umřel. Detaily mi nesdělili, ale řekli mi pěknou jobovku. „Rodina, které se to týkalo, bydlela tady v tom domě. Odstěhovali se po vyšetřování.“

Byl jsem v šoku. Policie mi odmítla říct, o co přesně šlo, takže předpokládám, že to asi nebyla jen nějaká malá krádež, ale šlo o něco závažného. Co když v tom Jakub nějak figuroval? Možná se sem vrátil, protože ho to dohnalo. Možná mi chtěl něco říct. A nebo – to říkala policie – sem přišel umřít.

Žádný dopis nezanechal. Jen u mě v obýváku zhasnul jako vypnutá lampa. Po týdnech přišlo oznámení, že se neprokázalo cizí zavinění. Ani starý případ se nepohnul. Ale mně to v hlavě pořád běží. Jestli jsem mu neměla říct, ať jde. Jestli jsem si neměla všimnout, že něco není v pořádku. Nebo jestli jsem ho jako jediná vyslechla, i když neřekl ani slovo.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Irena (39): Syna obvinili z krádeže telefonu. Ten se nakonec našel, ale na nás už se všichni dívají jako na zloděje

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].