Hedvika (27): Můj přítel se mě pokusil uvěznit v našem vztahu. Naštěstí jsem včas unikla

S přítelem jsme začali žít po dvou letech vztahu. Přišel s tím on, když mi končila nájemní smlouva ve starém bytě. Prý abychom ušetřili a abychom spolu trávili víc času, ačkoli už takhle jsem měla čas v podstatě jen na něj. Ale souhlasila jsem, protože to dávalo smysl a ušetřit v téhle době je výhoda.

Milada (63): Moje zrušená svatba byla nejlepším životním rozhodnutím. Raději budu sama, než abych doma trpěla agresora

Dva měsíce jsem neměla klíče

Hned po nastěhování vyměnil zámky a omluvil se mi, že mi ještě nestihl udělat klíč. Bylo mi to divné, u každého je přece náhradní klíč, ale ten prý dal sousedce, kdyby se něco přihodilo. Ale protože jsme každý den odcházeli do práce spolu, nevnímala jsem to jako problém.

Ale po měsíci jsem klíč stále neměla. Když jsem chtěla někam večer jít a chtěla jsem si vzít ten jeho, řekl mi, že to nejde. „Dveře nemůžeme nechat odemčené a co kdyby se něco stalo? Třeba by hořelo a já se odsud nemohl dostat?“ Začala jsem mu to připomínat každý den a po dvou měsících, co jsme spolu bydleli, jsem konečně dostala svůj klíč.

Ten samý den mi několikrát volal. Prý jen tak, chce vědět, jak se mám a kdy se vrátím domů. Nechápala jsem, proč to potřebuje vědět, ale nemínila jsem se v práci hádat. Když jsem přišla domů, spustil na mě, že jsem nechala byt ráno odemčený a že nás mohli vykrást. Byla jsem si jistá, že jsem zamykala, ale omluvila jsem se.

Po tomto incidentu mi začal volat každý den a ptal se mě, jestli jsem zamkla, jestli jsem doma pozhasínala a nenechala třeba otevřenou ledničku. Připadala jsem si jako malé dítě, které neustále někdo kontroluje, protože jsem udělala jednu chybu.

Eva (39): Máma mě zachránila před mým vlastním manželem. Nejspíš bych dopadla hodně špatně

Vzpamatovala jsem se včas

Když jsem šla večer s kamarádkami po třech měsících konečně na víno, volal mi znovu. „Tys zase nezamkla. Tohle je nebezpečné. Okamžitě se vrať domů.“ Seděla jsem tam jako zařezaná. Jednak jsem zamykala, ale i kdyby ne, je přece doma. Co by se mohlo stát?

Rozbrečela jsem se. Kamarádky se začaly vyptávat a když jsem jim celou situaci vysvětlila, začaly mě přemlouvat, ať domů nechodím a ať se odstěhuju. Dívala jsem se na ně jako na blázny, ale začaly mě přesvědčovat, že tohle je jen začátek a že jsem se ocitla v jedné domácnosti s agresorem. Nevěřila jsem jim.

Ale během dalších měsíců se jeho chování začalo měnit. Když jsem se ho nezeptala, nemohla jsem odejít z bytu. Zakazoval mi nakupovat jídlo a vydával mi ho na příděly. Díky bohu jsem se včas vzpamatovala a odstěhovala jsem k jedné z kamarádek, která mě varovala.

Alice (58): Po rozvodu jsem tápala, ale dovolená s kamarádkou mi zcela změnila pohled na život

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].