Luděk (34): Strejda mě podržel, když jsem to potřeboval. Ale bydlení u něj se brzy nekontrolovaně zvrtlo

Bylo to před pár lety. Měl jsem za sebou rozchod, byt jsem ztratil, protože jsme ho měli společně s bývalou. Domů jsem se vracet nechtěl, bydlel bych mimo město, takže když se ozval strejda, že se u něj můžu dočasně ubytovat, byl jsem nadšený.

Irma (53): Dcera se po letech vrátila domů, ale já se děsím našeho společného soužití

Jeho postoj se rychle změnil

Strýc měl dům na okraji města. Dům byl starý, ale udržovaný. Měl zahradu, kde v létě rostla rajčata, a v garáži starý Fiat, který už nejezdil, ale byl to jeho miláček. Strýc byl důchodce, žil sám, měl psa – štěně, které jsem si musel vzít na procházku každý den večer. Byla to snad jediná podmínka, kterou mi dal, a já nadšeně souhlasil.

První tři měsíce byly v pohodě. Měl jsem místo, kde spát, jídlo, klid. Strýc mi nekecal do života, jen sem tam měl narážky na můj životní styl, ale to jsem připisoval generačním rozdílům. Přece jen už měl svůj věk, a asi těžko chápal, jak dneska žijí mladí.

Po čtyřech měsících jsem dostal nabídku na novou práci. Sdělil jsem mu podrobnosti, čekal, že bude mít radost, ale zatvářil se znechuceně, že prý je to pod mou úroveň. Bylo to zvláštní, ale práci jsem stejně přijal. Ale strejda se úplně změnil. Najednou mi začal kecat do všeho, co jsem dělal, v čem jsem chodil oblečený, a dokonce mi jednou řekl, že jestli v pátek večer někam půjdu, ať nechodím domů. Že prý vymění zámky.

Lukáš (28): Přítelkyně chce trávit víkendy v obchodech, já v lese. Na procházce mi došla trpělivost

Musel jsem se postavit na vlastní nohy

To bylo už přes čáru. Na večírek, na který jsem byl pozvaný, jsem nakonec nešel, ale vstal jsem v pět, sbalil jsem si své věci a odjel autobusem do města ke kamarádovi. Měl sice jen malinkou garsonku, ale slíbil jsem mu, že to bude jen na pár nocí.

Když mi strejda zděšeně volal, pokusil jsem se mu to vysvětlit. „Díky za bydlení. Klíče jsou v poštovní schránce. Nechci tě urazit. Ale tohle už nejde.“ Tehdy mi prásknul telefonem a já si myslel, že všechno skončilo. Ale když jsem se po pár týdnech stěhoval a vrátil se k němu pro nějaké svoje věci, dal mi do rukou nové klíče. Prý kdybych se někdy rozhodl vrátit.

Nevrátil jsem se. Ale klíče mám. V kapse. Vždycky. Ale bydlím sám v malém bytě a je mi vlastně dobře. Nikdo mi neříká, co mám dělat nebo nedělat, ale vědomí toho, že strejda tam někde je, kdyby se náhodou všechno podělalo, mě uklidňuje.

Jana (49): Dcera za námi přijela na víkend. Ubytovali jsme ji na gauči a ona nám práskla dveřmi

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].