Adéla (39): Bála jsem se bouřlivého rozchodu. Nakonec to dopadlo úplně jinak

Jakuba jsem potkala krátce po svém rozvodu. Zařídila jsem si byt a ulevilo se mi, že mám nepříjemnou etapu za sebou. S dětmi jsme si stanovili řád a naše domácnost fungovala. Rok po rozvodu utekl jako voda a byla jsem na sebe pyšná, jak to vše sama zvládám.

Lucie (51): Po rozvodu mi vyznal lásku bratr mého exmanžela. Čekal na mě dlouhých 20 let

Nový přítel přinesl nové pořádky

S Jakubem jsem se seznámila v obchodě a za necelé čtyři měsíce jsme spolu začali žít. Musím podotknout, že mě do společného života nutil Jakub. Mně se to zdálo brzy, ale Jakub na mě naléhal. Moje děti Jakuba přijaly dobře. Jakub měl děti skoro dospělé. Jakub svůj byt pronajal a o náklady na společné žití jsme se dělili rovným dílem.

Jakub se s dětmi učil do školy a pod jeho taktovkou si obě zlepšily známky z matematiky, fyziky i chemie. Jenže problémy na sebe nenechaly dlouho čekat. Zdálo se mi, že mě Jakub využívá. „Jsem ze staré školy a respektuji dělení domácích prací na ženské a mužské,“ argumentoval pokaždé, když jsem chtěla pomoct v domácnosti.

Miroslava (39): Manžel mě celé roky živil. Po rozvodu nedokážu sehnat peníze ani pořádného zubaře

Po několika měsících přišlo rozčarování

Ale klidně se všichni váleli celý víkend u televize a já kmitala. Bylo mi ve vztahu čím dál tím víc těsno a začala jsem mít pocit, že mě Jakub parádně zneužívá. Když jsem chtěla problém řešit, Jakub nebyl ochotný mě vyslechnout. Nakonec jsem došla k závěru, že mi bude bez Jakuba líp. Jednou po práci, když jsem našla Jakuba zase na pohovce, mi ruply nervy.

Bořivoj (49): Dceru jsem odsoudil kvůli rozvodu. Po půl roce jsem ale změnil názor

Můj monolog byl asi vyčerpávající

„Jakube, to snad není možné. Byla jsem osm hodin v práci. Ty jsi doma a podívej se, jak vypadá naše domácnost. Na konferenčním stole jsou tři talíře, pět skleniček, v kuchyni bordel jako v tanku, na zemi leží tvoje trenky a vedle papírové kapesníky. To po sobě neumíš udržet pořádek? To fakt čekáš na to, až přijdu já z práce a udělám to?“, zlobila jsem se.

Jakub na mě zíral a v obličeji měl nezájem. „Nezlob se, ale takto si svůj život nepředstavuji. Bolí mě to. Očekávala jsem od našeho vztahu něco jiného a už v tom dál pokračovat nechci. Prosím, omlouvám se, ale už nechci být tvoje partnerka,“ sklopila jsem hlavu a plakala. Bála jsem se, že Jakub udělá scénu. Bála jsem se křiku. Ale Jakub jen stroze pronesl: „Ok, jak chceš.“ Odešel do ložnice a tam se zavřel. Spala jsem toho dne v obývacím pokoji. Druhý den po návratu z práce si Jakub balil svoje věci a vůbec na mě nepromluvil. Když mi předal klíče, ulevilo se mi.

Další příběhy ze života →

Radka (53): Po rozvodu jsem si zvykla na pohodlný život. Teď se ke mně nastěhoval syn a zažívám peklo