
Lucie milovala Libora a jeho bratr Karel zase miloval Lucii. Ta nakonec svého rozhodnutí vdát se za Libora hořce litovala, byl jí nevěrný jako na běžícím pásu. Po rozvodu se pak na scéně znovu objevil Karel.
Vdávala jsem se takřka před čtvrt stoletím. Vzala jsem si Libora, charismatického bohéma a baviče, který okouzlil každou společnost a každou druhou slečnu. Jeho o rok starší bratr Karel byl jeho opakem – tichý, přemýšlivý, uzavřený.
Karel mě od svatby zrazoval. Myslela jsem, že na bratra jen žárlí, měl mě rád… Po dvaceti letech a několika Liborových nevěrách jsem se rozvedla. A tehdy mi zavolal Karel, který se odstěhoval a vídal se s rodinou jen velice málo.
Švagr mě před svým bratrem varoval
Pamatuji si to, jako by to bylo včera. Seděli jsme s Karlem na lavičce před domem a povídali si, čekala jsem na Libora, který se někde zdržel. Najednou Karel řekl: „Znám ho mnohem líp než ty a mám ho také rád, ale věř mi, je tě pro něj škoda!“ Vůbec jsem nevěděla co říct, za týden jsem se měla vdávat.
„Karlíku, to přece nemyslíš vážně,“ smála jsem se tehdy. Smutně se na mě podíval a pronesl: „Myslím. Ale je to tvoje volba, počkám si na tebe, jsi úžasná ženská.“ Věděla jsem, že se Karlovi líbím, ale netušila jsem jak moc. Váhala jsem, jak zareagovat, po chvíli jsem ho ale požádala o to, abychom se na toto téma už nebavili.
Opakované nevěry mě ničily
Pouhý rok byl Libor přesně takový, jakého jsem ho poznala – zábavný, vtipný, šarmantní, vždy středem pozornosti. Jenže časem mi spadly růžové brýle a já začala vidět i jeho nespolehlivost, lehkovážnost, nezodpovědnost. Jenže to už jsem byla těhotná.
„Lucko, byla to jen hloupost, už se to nestane, slibuji,“ opakoval mi, když „rupla“ jeho první nevěra. I když kdo ví, zda byla první… Odpustila jsem mu. Po druhé také. I po třetí. Zlomila mě až pátá. „Už takhle nechci žít,“ řekla jsem mu. Rozvod se táhl tři roky. Libor nechtěl odejít. Celá rodina stála při mně a bývalý se nakonec odstěhoval na druhý konec republiky. Rozvod mě neučinil šťastnou – dvacet let života je pryč a já zůstala sama.
Švagr si na mě počkal dvacet let
Pak se ale ozval Karel. Bylo to milé a naprosto nečekané překvapení! Bydlel daleko, za příbuznými příliš nejezdil. Později mi řekl proč – stále mě miloval. „Ahoj, tady Karel. Nechceš na víkend přijet?“ zeptal se na rovinu. Pak jsme si dlouho povídali o všem, co jsme za poslední roky prožili. Nakonec jsem slíbila, že přijedu.
Karel se nikdy neoženil, přes deset let žil s jednou ženou, se kterou má syna, ale prý pořád myslel na mě. „Počkal jsem si a budu se snažit, abys mi nedala košem,“ řekl s úsměvem, ale jeho oči se nesmály. Myslím, že se bál, že ho odmítnu. A já se bála také – je rozumné se takovému vztahu otevřít? Nakonec jsem tomu nechala volný průběh.
Začali jsme se vídat. Jezdila jsem za ním, vyráželi jsme na výlety, měli si o čem povídat – měli jsme přeci jen společnou rodinu. Naši blízcí zatím nic nevědí, jen dcerám jsem se přiznala a ty mi fandí. Mají rády tátu, ale nedělají si o něm iluze. I tak mám strach, co to v rodině udělá. Nechtěla bych postavit mezi bratry ještě větší zeď.