Lenka Termerová málem sekla s herectvím: Myslela jsem, že půjdu uklízet

Herečka Lenka Termerová (78) si získala srdce diváků v seriálech Rodinná pouta, Velmi křehké vztahy nebo Žena za pultem. V roce 1977, kdy se slavný socialistický seriál natáčel, jí přišla nabídka doslova za pět minut dvanáct. Hrozilo totiž, že maminka Marthy Issové a Františka Issy opustí herectví a stane se domovnicí nebo uklízečkou.

Díky režiséru Dudkovi se ale Termerová proměnila v koktavou Jiřinku a získala si srdce milionů československých diváků. „Já si myslím, že to byl apolitický seriál v socialistické době, v době normalizace. Protože to tak je. Ale rozhodně nebyl politický,“ hájí herečka seriál v talkshow Na kafeečko. Jak během natáčení reagovali na pohádkově plné regály v obchodě, které ani trochu nepřipomínaly skutečnou situaci v tehdejších ulicích?

Baví vás talkshow Na kafeečko? 13. června můžete v pražském parku Grébovka zažít živé natáčení s Miluškou Bittnerovou a jejím hostem, obezitoložkou Ditou Pichlerovou, a to v rámci oblíbené akce Apetit piknik.

Životní zážitek herečky Lenky Termerové: Poznala v Paříži osobně Alaina Delona, setkání z 60. let nám detailně popsala

Lenka Termerová v seriálu Žena za pultem

Lenko, vracela jste se z angažmá v Ostravě do Prahy na základě toho, že jste dostala roli v seriálu, že?Do Prahy jsem šla do Národního divadla, protože jsem tam hostovala s Janem Kačerem v Tvrdohlavé ženě. Po premiéře to vypadalo, že tam půjdu. A když už jsem dala výpověď, tak se najednou ukázalo, že to je podmíněné určitými věcmi, do kterých se mi nechtělo. Tím pádem to angažmá nevyšlo. A okolo roku 1975, to byly ty nejhorší roky. Ale já už jsem říkala, že kvůli synovi Filipovi skutečně musím jít, abychom fungovali dohromady jako rodina. Řekla jsem si, že půjdu na volnou nohu. „Ty jsi se zbláznila? Z takového krásného angažmá?“ „Nedá se nic dělat. Tak já budu třeba domovnice, budu uklízet, mně je to jedno.“

Když jsem dala výpověď a věděla jsem, že Národní divadlo ne, tak mi přišlo dvanáct scénářů od režiséra Dudka na Ženu za pultem. V divadle říkali: „To není možný!“ Zpětně si myslím, že to od něj byla veliká velkorysost.

Ale na jakou roli! Mluvíme o seriálu Žena za pultem a roli koktavé Jiřinky.
Říkala jsem si, že to opravdu přišlo shůry. Skutečně jsem byla rozhodnutá, že budu dělat cokoliv, ale že chci rodinu uchovat dohromady.

To Národní divadlo, tam byly nějaké politické důvody? Týkalo se to politiky?
Týkalo.

Potom je zvláštní, že seriál, do kterého jste šla, je dnes považován za výkladní skříň tehdejšího režimu.
Což je mi nesmírně líto. Vím, že tehdy to byla zakázka. Pan Dietl dostal společenskou zakázku, že má oslavovat jednotlivé profese. A tohle byla oslava prodavaček. Potom přišla oslava lékařů, a to byla Nemocnice na kraji města. Až pak přišla oslava komunistů, a to byl Člověk na radnici. Ale tohle byla oslava prodavaček a já vím, že to pan Dietl psal pro Janu Hlaváčovou. Hlavní dramaturgyně v televizi byla paní Balášová, a ta řekla: „Ne, ne, ne. To musí hrát Jiřina Švorcová.“ Protože ony byly přítelkyně a ona ji obdivovala: „Protože je dobrá herečka a je známá jen jako stranička. A ona je vynikající herečka a potřebuje apolitickou roli.“ Což je největší absurdita. Dostala apolitickou roli a je to pravda, ona byla dobrá herečka.

Já jsem ji nikdy neviděla hrát na divadle.
To já moc také ne, ale přišlo mi, že ve filmech byla docela dobrá. Takže dostala tu apolitickou roli, a vím, že pan Dudek byl takový… psali to pro tu Janu Hlaváčovou a byli připravení, že to bude ona. Byl tam herecký výkvět – Dana Medřická, prostě všichni.

Jeden skvělý herec vedle druhého.
Jak říká můj kamarád, celá Paříž. Hráli tam opravdu všichni. Hanička Maciuchová, Dana Kolářová, Boženka Bémová, Karolína Slunéčková, Haničinec, opravdu všichni.

Jak vám vedle nich bylo?
Bylo to jako když přijdete do cukrárny.

Nebála jste se?
Ne. Tak trošku jsem byla rozvibrovaná, ano, ale oni všichni byli tak neskutečně laskaví! Já jsem tam tak vplula a nechtělo se mi ani přestat točit. Láďa Menšík, všichni byli úžasní.

Často se tomu seriálu vyčítá, že tam jsou plné regály, což v té době prý nebylo.
Nebylo. My jsme se tomu trošku smáli. „No jasně, napucovaný pro televizi.“ Ale nepřišlo nám to zase tak absurdní. Já si myslím, že to byl apolitický seriál v socialistické době, v době normalizace. Protože to tak je. Ale rozhodně nebyl politický. Oni tam potom přidávali nějakou scénu, kde Jiřina mluvila o ROH nebo o něčem takovém. To dotáčeli, ale bylo to jen velmi drobně.

Tajemství perlového náhrdelníku Lenky Termerové: Šperk jak důkaz lásky, která trvá půl století

Rodinná pouta a role matky Rubešové

Viděli jsme vás také v éře začátků nekonečných seriálů. Je nějaká role z této doby, kterou máte hodně ráda?
Role matky Rubešové z Rodinných pout mě zasáhla hodně. Rodinná pouta byla vůbec první mýdlová opera a mě to fascinovalo, protože když jsem se tam přišla představit, tak tam byli všichni mladí – autorky, režisér, kameramani, bylo to moc hezké.

Lenko, a kolik bylo v té době vám?
No, už víc než dvacet. Já už jsem byla s nimi taková mladá duchem. Člověk je ještě při síle, učí se dobře texty, ale už má nějaké zkušenosti. Bylo to bezvadné a bylo to na rok. Tak jsme si říkali, fajn. A nakonec z toho bylo asi sedm let, plus změna názvu. A ta role byla opravdu krásná. Se svým režisérem Janem Kačerem, se kterým jsem se potkávala od školy, jsme poprvé hráli jako partneři, hráli jsme manžele. Zažila jsem tam období, kdy ta matka Rubešová propadla alkoholu, takže měla alkoholické excesy, a opravdu bylo co hrát. Krásné, no.

Nejvíc jsem záviděla roli panu Kačerovi, který tam půl roku ležel v kómatu.
Ano. A já jsem tam nad ním lkala a chodila jsem mu číst pohádky. Vždycky přišel: „Tak kde ležím?“ To je vlastně ideální role! Takže Honzík si užil.

Recept Lenky Termerové na šťastné manželství i po 50 letech: Moris nikdy nezapomíná na výročí prvního rande

Pět švestek v režii Jana Svěráka: Zasvěcení na katamaránu

Aktuálně vchází do kin váš nový film Pět švestek od režiséra Jana Svěráka. A vy jste ho dokonale tajili. V branži se opravdu nevědělo, že řádíte u moře.
Ano, my jsme dostali zákaz. Jak říkají Cimrmani, my jsme nesměli ani naznačovat.

Doma jste přiznala, že jedete točit se Svěrákem?
Doma jsme to mohli pustit. Honza Svěrák je pečlivý a připravený, takže jsme dost dlouho dělali castingy, kde jsme četli kusy scénářů, prohazovali jsme si role, a Honza chodil i na naše představení. Vybíral velmi pečlivě. S Danou Syslovou jsme byly šťastné, že si na stará kolena můžeme užít takové krásné role s Honzou Svěrákem. Bylo od něj hezké, že nás do toho obsadil.

Už jen to obsazení slibuje, že film bude stát za to. Vy, Dana Syslová, Jan Vlasák, Petr Kostka, Oldřich Kaiser.
To je parta snů. Je to tak, dream team.

Děsí mě, že jste natáčeli na katamaránu a zázemí jste měli na druhém katamaránu. Jak se na to dá zvyknout?
Člověk si zvykne na všechno. Půjčili jsme dva katamarány. A vy víte, jak vypadá katamarán, že? Není to nic moc stabilního. No a my jsme netušili, co to znamená. Pronajali jsme je na pevnině a jeli jsme na ostrov Paxos, který je vzdálený pět hodin cesty. Ten den byly velké vlny a oni říkali, že zapřáhnou ten jeden katamarán a za něj druhý, aby ten druhý mohl jet bez motoru. Protože Honza řekl, že bude točit.

Proč byste se flákali, že?
Ano, využijeme času. Pět hodin, to nic není, tak budeme pracovat. A ještě to bylo na nás s Danou. Zavedla jsem ji dolů do kajuty, protože když je člověk na lodi, tak je nejlepší, když se drží kormidla a kouká na horizont, aby se mu neudělalo špatně. Ale my jsme za těch vln a za toho plavání za katamaránem slezli dolů a asi na metru čtverečním byl kameraman, režisér a zvukař. A já jsem té Daně ukazovala, jakou má krásnou kajutu, že v ní má záchod, ona trošinku blinkala, protože to měla v roli – a té nebylo zle! Ale nám všem ostatním bylo strašně zle.

Když jsem vylezla, tak jsem říkala: „Já už tam dolů nejdu, opravdu nemůžu. To není možný, ale musí se to dotočit.“ Honza pak říkal: „Já jsem tě viděl, jak bojuješ.“ Sešla jsem dolů, dotočili jsme to, a musím říct, že tam bylo zle úplně všem. Opravdu i tomu Honzovi Svěrákovi nebylo moc dobře. Když jsme vylezli, tak říkal: „No, a jste zasvěcení!“ Ale musím říct, že to bylo prozíravé, protože jsme si odbyli to nejhorší.

To je chytré!
Každý den už byl potom lepší a za pět dní už jsme ani nevěděli, že se to houpe. To už jsme byli jako mořští vlci. Takže to bylo opravdu dobré zasvěcení.

O čem dalším promluvila Lenka Termerová:

• Co prožívá její postava Věry v novém filmu Jana Svěráka Pět švestek
• Jaké přezdívky v životě dostala
• Jak vypadaly začátky její herecké kariéry
• Jak s manželem zvládli dlouhý vztah na dálku
• Díky čemu se vypořádala s vážnou nemocí

Na fotografie Lenky Termerové v jejích zásadních rolích i ze soukromí se můžete podívat v naší fotogalerii.