Tereza (43): Odpustila jsem nevěrnému příteli. Nejlepší kamarádka mě za to zavrhla

Na Petru jsem nikdy nedala dopustit. Uměla mě povzbudit a dodat kuráž. Svěřila jsem se jí ohledně svého nevěrného partnera a ona mi otevřela oči. Pak jsem se k němu vrátila a Petru to velmi popudilo. Prý jsem ubohá.

Daniel (43): Nevěra mé ženy rozbila naše manželství. Přinesla mi ale něco mnohem cennějšího

Byla jsem na dně a potřebovala poradit

Chodila jsem s Martinem asi rok, když jsem zjistila, že to pořád neukončil s bývalou manželkou. Myslela jsem si, že mají jen přátelský vztah. Jenže pak jsem se dozvěděla přímo od ní, že spolu stále spí. Uhodila jsem na Martina a ten mi přísahal, že to hned ukončí. Jenomže jsem mu nemohla věřit.

„Terko, já to dělal z lítosti. Ona je tak sama. Ani jsem to nebral jako nevěru, už dávno mezi námi není vášeň. S tebou se to nedá srovnat!“ Martin mě přemlouval, ale já měla zlomené srdce. Byla jsem do něj strašně zamilovaná a nedovedla jsem si představit, že po roce náš jinak krásný vztah ukončíme. Chtěla jsem mu dát šanci, ale bylo to tak těžké.

Proplakala jsem tolik nocí a pak jsem se konečně svěřila Petře, svojí dobré kamarádce. Ta se vyloženě na toho lumpa rozčílila. „To snad není pravda, co se to dneska s těma chlapama děje! Myslej si, že si z nás budou dělat onuce. Tak to ne, ihned to s ním skonči. Z toho nekouká nic dobrýho a budeš se jen trápit. Stačil tvůj bejvalej manžel!“ Věděla jsem, že má naprostou pravdu.

Anna (29): Miluji svého přítele, přesto jsem ho bez výčitek podvedla a nechápu proč

Petra mi dodala potřebnou kuráž

Asi jsem potřebovala trochu „nakopnout“. Petra mi zvedla sebevědomí a já si uvědomila svoji hodnotu. Brečet kvůli chlapovi, co to neumí ani po rozvodu skoncovat s bývalou ženou, to nejsem já. S Martinem jsem to ukončila, ale bylo mi ve výsledku lépe. Stále mi ale chyběl.

Po nějaké době mě začal dobývat zpět. Vyprávěl o tom, jak si všechno vyřešil a má čistý štít. „Největší chyba mého života by byla, kdybych přišel o tebe. Chodím k psycholožce a s bývalkou se nevídáme. Nebylo by to pro nás zdravé, měli jsme toxický vztah,“ dušoval se.

Nenechala jsem se jen tak rychle zlákat, ale ani jsem ho neodmítala. Občas jsme se viděli a jen tak poklábosili. Petře se to vůbec nelíbilo. Byla z toho až nepříčetná, prý ze sebe dělám naprostou husu. Její postoj mě urážel, s Martinem mi bylo fajn a netlačil na mě. Zato na mě tlačila moje kamarádka. Nechápala, že nechávám věcem volný průběh a nevidím věci černobíle.

Petra (46): Dcera nachytala tátu s milenkou. Já mu odpustila, ale ona ho teď vymazala ze života

Vrátili jsme se k sobě a ona mě odsoudila

Po pár měsících jsem Martina vzala zpět. Je to jiné a lepší. Věřím mu. Dlouho jsem se bála říct svojí kamarádce pravdu, tušila jsem, že mě odsoudí. Nemýlila jsem se, vážně se jí to nelíbilo. Když to zjistila, byla vysloveně zhnusená.

„To jsme to dopracovaly. Zoufalý chudinky, co si nechaj nakukat cokoliv, jen aby nebyly chvíli samy. Nechoď mi pak fňukat na rameno,“ odsekla naježeně. Od té doby se vídám s Petrou čím dál méně a mrzí mě to. Její upřímnost a povahu „od rány“ jsem měla vždycky ráda. Jen ne na můj účet.

Jana (46): Manžel utekl za milenkou a dcery mi vyčetly, že je to moje vina

Názor vztahové terapeutky

V tomto příběhu se potkávají dvě zranění: nevěra partnera a zklamání z kamarádky. Tereza se Petře svěřila ve chvíli, kdy byla na dně, a Petra jí tehdy skutečně pomohla – dodala jí sílu, hněv i odvahu odejít. Jenže když se Tereza později rozhodla dát Martinovi druhou šanci, z opory se stal soud.

Nevěra není drobnost. Narušuje důvěru, protože člověk najednou zjistí, že realita byla jiná, než jak ji žil. Pokud má mít odpuštění smysl, nestačí sliby. Musí přijít konkrétní změna chování, jasné hranice, čas a ochota nést následky. V tom je dobře, že Tereza nespěchala a sledovala, zda Martin skutečně jedná jinak. Odpuštění nemusí být slabost, pokud není slepé a pokud při něm člověk nezradí sám sebe.

Zároveň je pochopitelné, že Petra měla strach. Když vidíme blízkého člověka trpět, často se v nás probudí ochranitelský hněv. Jenže pomoc má hranici. Kamarádka může říct: „Bojím se o tebe, vidím rizika, budu tu pro tebe.“ Neměla by ale ponižovat, nálepkovat ani trestat za rozhodnutí, které není její. Věty jako „jsi ubohá“ nebo „nechoď mi pak fňukat“ už nejsou upřímnost, ale zraňující tlak.

Tereza by proto měla být ve vztahu s Martinem bdělá, ne však paranoidní. Důvěra se po nevěře neobnovuje jedním rozhodnutím, ale opakovanou zkušeností. Má právo chtít transparentnost, jasné hranice vůči bývalé ženě a čas. Zároveň by měla sledovat hlavně sebe: cítí se v tom vztahu opravdu klidněji a pravdivěji, nebo jen moc potřebuje, aby to tentokrát vyšlo?

S Petrou by pomohl klidný, ale pevný rozhovor: „Vážím si toho, že jsi při mně stála. Pomohla jsi mi. Ale moje rozhodnutí je moje. Můžeš s ním nesouhlasit, ale nechci, abys mě ponižovala.“ Skutečné přátelství neznamená, že budeme vždycky souhlasit. Znamená to, že i v nesouhlasu dokážeme zachovat respekt.

Mgr. Zuzana Steigerwaldová, psychoterapeutka působící na online psychoterapeutické platformě Hedepy. Cílem platformy je usnadnit pomocí technologií cestu ke kvalitní psychoterapii každému, kdo o ni projeví zájem, a to prostřednictvím certifikovaných odborníků s terapeutickým výcvikem. Více info zde.

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].