Herečka Ilona Svobodová navštívila talkshow Na kafeečko. V rozhovoru s Miluškou Bittnerovou prozradila, jak jí do života vstoupila její nejznámější postava Jitka Farské ze seriálu Ulice. Zavzpomínala také na období, kdy se s ní rodina přestala bavit kvůli rozvodu, a poradila ženám, jak se naučit znovu žít i po smrti svých životních partnerů.
Herečka Ilona Svobodová (66) nás fascinuje životním optimismem a elánem bez ohledu na tragédie, které ji v životě potkaly. Snad také díky tomu patří její postava Jitky Farské z Ulice mezi ty divácky nejoblíbenější. V talkshow Na kafeečko se herečka pozastavila nad tím, jak rozdílně vnímaly starší generace ještě před pár lety vážné neshody v rodině, či dokonce rozvod. „Já když jsem se rozvedla, tak se mnou všichni v širokém okolí přestali mluvit. Myslím v rodině. Plno kamarádů mi pomáhalo, a já jsem to těžce nesla, protože tenkrát se to nedělalo, a mělo se to vydržet,“ překvapuje herečka, která našla životního partnera teprve v textaři Petru Skoumalovi.
Skoumal však zemřel v roce 2014 a pro Ilonu Svobodovou to byla pochopitelně rána. „Byl to tak rychlý druh rakoviny, že bylo po všem během čtrnácti dnů, což pro něj bylo úžasné, protože si nedovedu představit, že bych ho vozila na chemoterapie, nebo někde ležel,“ přiznala otevřeně herečka ve Třinácté komnatě. Přesto se dokázala znovu zamilovat a štěstí našla v náruči architekta Petra, kterého bohužel potkal stejný osud, a v roce 2022 zemřel na rakovinu.
Ilona Svobodová a její role: Jitka Farská z Ulice
Ilono, tvoje Jitka Farská otevírala v Ulici velmi důležitá témata, že? Na to konto se ti začalo ozývat hodně týraných žen.
Ano, protože lidé si se mnou spojují tu roli. Stále se tomu divím. Ale je to tak, že to, co hraješ, tak mají lidé pocit, že opravdu žiješ. Ohledně stalkingu a toho, co moji postavu potkalo, mi potom ženy psaly dopisy. Když jsem šla na chat, tak to bylo neuvěřitelné, protože mi tam jelo spoustu různých vzkazů. Já jsem potom začala pracovat pro Bílý kruh bezpečí a dělala jsem pro něj i obrovskou charitativní módní přehlídku. Připadala jsem si jako poradkyně.
Já jsem jim nemohla pomoct, ale ony mi psaly tak důvěrné věci, že to nemají komu říct, nebo že se bojí říct to na vesnici nebo na malém městě, a tak to píšou mně. Proto jsem zprostředkovávala poradenství: „Odkud jste? Z Olomouce? Tak běžte tam a tam.“ Přišla jsem si jako infolinka, ale úplně mě šokovalo, kolik lidí to žije.
Také mi nepřijde, že by to bylo tak časté, ale asi to tak je.
Každý ne, ale plno lidí to zažilo, i v mém okolí. Musím říct, že i chlapi, kteří jsou zase týraní od ženských, které neunesou rozchod nebo rozvod, a potom se chlapům mstí. Jsou týraní zvláštním způsobem, protože ženy to vymýšlí a jsou rafinovanější. Překvapilo mě, kolik lidí to zažilo. Není to jen domácí násilí, ale i stalking. Když ti někdo třikrát za den řekne, že máš hubené nohy nebo velká prsa, a když ti to říká stabilně, tak tomu začneš věřit. A to nezáleží na vzdělání, na věku, vůbec na ničem, a stejně to tu ženu nahlodá.
Rodina se mnou nemluvila kvůli rozvodu
V Žižkovském divadle tě můžeme vidět v inscenaci Tři ženy.
Ano. Napsala to britská stand-up komička Katy Brand a já hraju babičku. Babičku, která neustále chodí se sklenkou vína, prodala dům a stěhuje se za milencem do Itálie. Je to hořko-vtipné, hodně smutné, a ta babička trošku týrá svoji dceru, které neustále vykládá: „To si neber na sebe!“ nebo „Měla by sis pořídit lepší prádlo!“ a podobně. Hodně mi to připomnělo moji mámu, která se mnou také takhle jednala.
Ve skutečném životě ještě nejsi babička, že?
Ne.
Ale taková bys nebyla, viď?
Ne! Já jsem si zažila se svou maminkou plno hrůzy a některé strašné historky. Trošku jsem si ji tam do té role nandala.
To je zase dobře, když má herec z čeho čerpat, ne?
Akorát je to takové smutné. Na konci ta babička uzná, jak se chovala, a že tu dceru trošku trápila a ponižovala, a tak se jí omlouvá. A je tam hrozně smutné to, jak se žilo dřív. Také jsem to zažila. Naši třeba vůbec nepřijali to, že jsem se rozváděla. A je tam věta, přes kterou se nikdy nemůžu dostat. Vnučka se mě ptá: „Babi, a proč jsi nežila normálně? Proč jsi prostě neodešla, když tě to v manželství trápilo?“ A já říkám: „Já jsem nevěděla, že můžu.“ A to je přesně ono, ta jiná generace. Já když jsem se rozvedla, tak se mnou všichni v širokém okolí přestali mluvit. Myslím v rodině. Plno kamarádů mi pomáhalo, a já jsem to těžce nesla, protože tenkrát se to nedělalo, a mělo se to vydržet. Jsou tam dvě tři věty, kdy se to ve mně všechno sevře – to je ta pravda na jevišti.
Může to být generační problém. Tenkrát byl rozvod velký problém, teď se na něj díváme jinak, a stejně jsou ženy, které si říkají, že to zkrátka v manželství musí vydržet.
Já jsem měla poslední roky velmi bujné a neveselé. I v tom manželství jsem to měla tak, že člověk má vydržet všechno, má pro to udělat první poslední, ale zase odsud potud. Když dojdu k nějaké zdi, kterou už nemůžu přeskočit, tak prostě udělám rozhodnutí a odejdu. Tohle je v té hře zajímavé.
Nikdy není pozdě začít znovu žít
Zažila jsi smrt dvou životních partnerů, přesto se dokážeš znovu nadechnout a radovat ze života. Jsi příklad pro spoustu žen v podobné situaci – že to jde.
Je to zvláštní. Já jsem se dlouho rozhodovala, jestli mám natočit druhou Třináctou komnatu, protože mezitím se odehrálo hodně dalších hrůz. Říkala jsem si, jestli to mám vůbec dělat, jestli to má smysl, a co je komu do toho. Ale pak se mi zásadně změnil loňský rok, a tak jsem si říkala, že třeba pár lidem dodám energii, že to jde. A musím říct, že mi spousta žen psala, že děkují. V 65 letech se ještě dá znovu nadechnout a začít nový život. Takže asi to splnilo účel.
A díky za to!
Ptala ses na tu Jitku Farskou a já jsem v Ulici řešila, že ona přece ve svém věku musí být aktivní! Já jsem se sebrala, odjela jsem do Francie a nechala jsem se tetovat, naučila se na snowboardu. Takže jsem ženy motivovala, aby si zašly s kamarádkou na sklenku, aby chodily cvičit. Děti už jsou pryč ze školy, tak se můžou nadechnout a dělat něco pro sebe. Byl to pro mě také motiv, proč jsem dál a dál zůstávala v Ulici. Protože ty ženy, když na to koukaly, tak mi dávaly za pravdu – dá se to v padesáti a teď se to dá v důchodu taky!
Ono se to dá evidentně v každém věku. Čekám, co si vymyslíš v osmdesáti. Když se chceš naučit francouzsky, tak rovnou jedeš na pár měsíců do Francie.
Ale ty začátky byly krušné.
Teď se tam chceš znovu vracet.
No ano, jedu tam v září, tak znovu chodím na opáčko. Když jsem se tenkrát vrátila, tak jsem mluvila fakt dobře. Dokonce jsem byla rozhodnutá – měla jsem nabídku od dvou francouzských firem, že bych tam šla něco dělat. Už jsem chtěla skončit s divadlem. Ale pak přišla nabídka z Řeznické na Kleopatru, a tak jsem byla zase zpátky. Asi by mě to nebavilo, třeba by mě to bavilo měsíc nebo dva, že bych někde v kanceláři něco dělala s francouzštinou. Ale já se vždycky ráda vrátím do divadla, protože je to živé. A miluju světla.
Obdivuju také to, jak jsi dokázala odejít z angažmá na volnou nohu.
Já jsem zkrátka zase došla k nějaké zdi, jak jsem o tom už mluvila. A už jsem tam nemohla být. Nesnáším nespravedlnost, takže jsem prostě rovnou vyjela nahoru k ředitelce a dala jsem výpověď. Taky jsem netušila, co mě čeká. Tak dobře – udělala jsem si volno v Ulici a myslela jsem si, že už jsem toho udělala tolik, že to stačí a už se nebudu vracet. A odjela jsem na ty tři měsíce do Francie. Vrátila jsem se, přišla jedna nabídka, druhá, s Davidem Matáskem jsme začali zkoušet Špatnou ženskou, a do toho začaly chodit další nabídky. Tak jsem se vrátila. Ale kdyby nepřišly, tak bych dělala něco jiného. A vlastně jsem si uvědomila, že to je docela dobrý, udělat někdy nějakou čáru. Protože si to člověk srovná. A já na tom úplně nejsem závislá.
O čem dalším promluvila herečka Ilona Svobodová:
- Jak vzpomíná na začátky seriálu Ulice
- Jaký poklad našla v pozůstalosti Petra Skoumala
- Jak o sebe pečuje
- Jak hodnotí hvězdy, které dabuje - například Demi Moore
- Recept na francouzské roštěnky a zapečené brambory
- Jaké byly její herecké začátky a které osobnosti během kariéry poznala
Na fotografie herečky Ilony Svobodové se můžete podívat v naší fotogalerii.









