Lenka (34): Bydlení u tchána se změnilo v noční můru. Dělám mu služku a z jeho nevděku se mi chce brečet

Já i můj muž Petr jsme oba prožili dětství v paneláku, a tak jsme snili o životě ve vlastním domě se zahradou. Díky daru od mých rodičů jsme získali krásnou parcelu za městem a pustili se do stavby. Čekání na náš sen je ale delší, než jsme čekali, a celou situaci nám výrazně komplikuje Petrův otec.

Stanislav (39): Tchán se mi na oslavách vysmívá, že u nás dělá hodinového manžela. Už to psychicky nezvládám

Dočasné řešení se změnilo v noční můru

Protože stavba domu je finančně náročná, rozhodli jsme se na přechodnou dobu přestěhovat k Petrovu otci. Po smrti jeho ženy žije ve velkém domě sám. Přišlo nám to jako skvělý nápad – pomůžeme mu s domem a zároveň ušetříme nemalé peníze za nájem. Navíc jsem s naší dcerkou Eliškou na rodičovské, takže jsem si myslela, že si nás alespoň užije. Realita je ale naprosto odlišná. Ačkoliv jsem klidná povaha, tohle je moc i na mě.

Místo abych si užívala mateřství a klid, mám pocit, že se starám o dvě děti. „Lenko, přines mi kávu, nějak mě bolí hlava,“ volá na mě tchán každé ráno. Když mu ji donesu, za chvíli slyším: „A namaž mi rohlík, ať se s tím nemusím párat.“ Dones tohle, ukliď tamto, bolí mě záda, tohle nezvládnu... Pořád to samé. Chápu, že není nejmladší a má své zdravotní potíže, ale jsem si jistá, že by většinu věcí zvládl, kdyby chtěl. Jenže on nechce a moje péče mu náramně vyhovuje.

Marta (34): Doplatila jsem na pomoc od tchána a teď musím platit majlant za opravu zpackané práce

Stěhování je v nedohlednu

Nedávno jsem si dovolila jít si odpočinout s malou Eliškou, protože jsem po probdělé noci byla unavená a necítila jsem se dobře. Řekla jsem mu, ať si oběd ohřeje v mikrovlnce sám, což ho neuvěřitelně rozzuřilo. „Když už tu bydlíte bez placení, tak je snad samozřejmé, že dostanu teplé jídlo, ne?“ křičel na mě bez špetky vděku. Bylo to poprvé, co jsem se mu takhle postavila, a můj odpor ho vytočil ještě víc.

Petr si naší tiché války samozřejmě všiml, ale nemá tendenci to jakkoli řešit, i když jsem si mu několikrát stěžovala. „Petře, já už to nezvládám. Tvému otci dělám jen služku. Myslela jsem, že se budu starat o Elišku, a ne o dalšího dospělého chlapa,“ řekla jsem mu se slzami v očích.

Jenže on to zlehčuje a myslí si, že to přeháním. „Vždyť víš, že je táta trochu morous, ale v jádru není zlý. A s něčím prostě potřebuje pomoct. Mělo to být jen na pár měsíců. Prostě to ještě chvíli vydrž,“ odvětil. Jenže těch pár měsíců se neustále protahuje. Původní plán stěhování do roka a půl padl kvůli financím a průtahům na stavbě. Kdy se odstěhujeme, je teď ve hvězdách.

Klára (27): Věčně nespokojený tchán mi chodil domů na inspekce. Úlevu mi přinesla až slova mého muže

Tchán umí jen kritizovat a já šílím

Kromě toho, že mě tchán neustále komanduje, mě ještě soustavně kritizuje. „Zase jsi tu nechala nepořádek,“ vyčetl mi nedávno, když jsem si na chvíli sedla s dcerou k pohádce a nechala neumyté nádobí ve dřezu.

„Starám se o malé dítě, nemůžu být celý den jen u plotny a s hadrem v ruce,“ odpověděla jsem mu.

„Moje zesnulá žena měla vždycky všechno jako ze škatulky,“ odsekl a ve mně opět vřela krev. Nikdy za nic nepoděkuje, nikdy nepochválí, ale kritizovat a rýpat umí dokonale. Jakmile není něco přesně podle jeho představ, musí si najít záminku. Jednou je to přesolená polévka, podruhé jsem zapomněla koupit jeho oblíbené noviny.

Kdyby to bylo jen trochu možné, okamžitě bychom se odstěhovali. Už nemám sílu to snášet a nejvíc mě trápí, že mou špatnou náladu pak odnáší malá Eliška. A nejhorší na tom je, že vím, že naším odchodem to neskončí. On si vždycky najde důvod, proč mě bude dál využívat.

Lukáš (30): Chtěl jsem oslnit budoucího tchána. Místo toho jsem zažil největší potupu svého života

Názor vztahové odbornice

Lenka se dostala do situace, kde se původně praktická dohoda postupně změnila v každodenní zátěž. Tchán jim poskytl bydlení a je pochopitelné, že očekává určitou pomoc. Jenže pomoc v domácnosti a péče o dospělého člověka nejsou totéž.

Z příběhu je navíc vidět, že problém není jen v tchánovi. Petr dobře ví, že jeho žena situaci nezvládá, přesto ji nechává, aby si s jeho otcem poradila sama. Lenka je na rodičovské a stará se o malé dítě. To, že je doma, z ní automaticky nedělá člověka, který má být celý den k dispozici ostatním členům domácnosti. Namazat si rohlík nebo ohřát oběd není u člověka, který to zvládne sám, žádná nezbytná péče.

Stejně problematická je jeho představa, že bydlení bez nájmu znamená nárok na Lenčino každodenní obsluhování. Pokud měla být součástí dohody pomoc s domácností, měli si všichni dopředu říct, co tím myslí. Teď to vypadá, že si každá strana pod původní domluvou představovala něco úplně jiného.

Lenka by podle mě neměla dál řešit situaci jen jednotlivými konflikty s tchánem. Potřebuje především jasnou dohodu s Petrem. Kolik času ještě mohou u jeho otce reálně bydlet, co bude Lenka dělat a co už dělat nebude. A hlavně co bude řešit Petr, protože jde o jeho otce a nemůže řešení celého problému nechat na manželce.

Pokud se stavba dál protahuje a doma už panuje takové napětí, stojí za úvahu i varianta levnějšího pronájmu. Finančně může být méně výhodný, jenže současné bydlení také něco stojí. Lenčiny nervy, partnerské konflikty a atmosféra, kterou vnímá i malá Eliška, jsou celkem vysoká cena za ušetřený nájem.

A ještě jedna věc je důležitá. Lenka píše, že tchán ji bude využívat i po odstěhování. To už bude záležet hlavně na tom, jaké hranice si s manželem nastaví. Lenka mu nemusí vyhovět pokaždé, když si vzpomene.

Pavlína Šalamounová, vztahová mentorka, vede individuální online sezení se ženami, které chtějí lépe porozumět sobě, svým vztahům a tomu, co v životě skutečně potřebují. Pomáhá jim ujasnit si hranice i jejich osobní rozhodnutí. Více informací zde.

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].