
Po náročném dni v práci našel Standa v koupelně tchána s nářadím. Manželka totiž na každou prkotinu volá svého otce, který ze svého zetě před rodinou dělá neschopného chudáka. Neustálé shazování a obcházení však dovedlo muže až na hranici sil.
Včera jsem přišel domů a našel jsem doma tchána, jak leží na podlaze v koupelně a opravuje odpad u vany. Vůbec nevím, že bychom odpad měli rozbitý. Domů ze zaměstnání jsem přišel psychicky unavený. Chtěl jsem se vykoupat a odpočinout si.
Připadám si jako páté kolo u vozu
Místo toho jsem našel tchána v koupelně a ten si neodpustil rýpavou poznámku: „No, nazdar. Věra mi volala, že musím urgentně přijít opravit odpad. To se na to nemůžeš podívat? Máte dvě malé děti. Zase tolik práce to není. Já mám svoji domácnost a tam nevím kam dříve skočit.“ Tchánova slova jsem ignoroval, protože by spustila hádku. A to jsem nechtěl.
„Věro, proč jsi mi neřekla, že je problém s odpadem u vany? Podíval bych se na to. To mě musíš ztrapňovat a volat tátu? Dal mi to slušně sežrat. Poslouchal jsem jeho monolog o tom, jak neschopný jsem. A přitom jsem o té závadě ani nevěděl. Sakra, proč to děláš?“ snažil jsem se zjistit důvod manželčina jednání. A manželka Věra mi ještě naložila. Rýpla si do mě, že dodnes nemáme přilepené dlaždičky v pergole. To je manželčin silný argument. Dlaždičky v pergole. Pokaždé, když neví, čím by měla v konverzaci navrch, vytáhne dlaždičky v pergole. Ale to, že jsou dlaždičky prasklé a nemohu sehnat nové, to už nevidí.
Rodinné oslavy jako urážky mé osoby
Nesnáším rodinné oslavy a uvažuji, že na ně přestanu chodit. Pokaždé se konverzace zvrhne stejným směrem. Tchán začne být vtipný a vypráví, že minimálně třikrát do měsíce dělá hodinového manžela v naší domácnosti. Směje se tomu, jak jsem sešrouboval skříně. Jak špatně to je udělané a jak to on musel opravovat. Jak musel u každých dveří seřídit panty. Nebo se vždy tchán válí smíchy při vyprávění toho, že na návštěvu k nám chodí zásadně s nářadím.
„Hele, kdykoliv mi dcera zavolá a pozve nás na kávu, beru si nářadí. Vím, že něco potřebuje,“ hurónsky vypráví tchán. A pak začne výčet toho, co vše opravoval. Od kapajícího kohoutku v koupelně, po zanesenou baterii v kuchyni až po rozbité auto. Prostě ze mě tchán rád dělá neschopnou bytost v naší rodině. Neustále chválí Věru, jak má doma uklizeno. Jak denně vaří a věnuje se dětem.
Tchán je na mě zasedlý
Ale nevidí, že jsem to já, kdo živí rodinu. Kdo pracuje od rána do večera a nosí domů peníze, za které moje manželka pečuje o domov a děti. Občas mi přijde, že mě tchán vidí jako naprosto zbytečnou osobu. Možná že i lituje svou dceru, koho si to vzala za manžela. Věra by měla pochopit, že kapající kohoutek naši domácnost neohrožuje na chodu. Takže když začne kohoutek kapat v úterý, tak jistě jeho oprava vydrží do soboty, kdy nejsem v zaměstnání a kdy budu mít na opravy sílu a čas. Jenže moje manželka mě nechápe a už ve čtvrtek volá tatínkovi.
Ten samozřejmě ochotně přijede a má nový argument do své sbírky o mé neschopnosti. S Věrou mám dvě malé děti. Kdybychom děti neměli, dávno jsem už požádal o rozvod. Celá situace je pro mě nepříjemná a dost mě to stresuje. Věra vidí ve svém otci božskou bytost. Ideálního chlapa. A já jsem pro ni asi lúzr. Věra vůbec nebere moje slova v potaz a vůbec se nesnaží o to, aby vytvářela nějaký pozitivní obraz o naší rodině. Klidně mě ztrapní tím, že k nám domů chodí její otec a něco opravuje.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




