Petr (44): Zápis do školy je zkouška mých nervů. Manželka chce pro syna odklad, já vybral elitní školu

Možná je to především můj problém, který si nesu z dětství, ale to nemění nic na tom, že dnešní doba je o vzdělání, ostrých loktech a hlavně o tom, jak se člověk dokáže prosadit.

Aneta (32): Dnes dělám svým dětem to, co jsem na své mámě jako malá nejvíc nesnášela

Výchova dětí je složitá a nese s sebou problémy

Chci pro syna to nejlepší. A proto chodí do soukromé školky, kde se od tří let učil anglický jazyk. Myslím si, že v tomto věku děti učení nechápou jako něco zatěžujícího, ale jako hru. Přirozeně do sebe nasávají vše nové a díky útlému věku a schopnosti vše přijmout se jazyk naučí snadno a přirozeně. Doma na Eduarda mluvím ještě německy. Syn rozumí jak anglicky, tak německy. Nemluví, ale rozumí.

A o to jde. Aby syn přijal jako normální, že může umět více jazyků. A v tomto trendu jsem chtěl v jeho výchově pokračovat. Takže jsem synovi nastavil různé zájmové kroužky, které komplexně tvořily mou vizi. Eduard chodí na atletiku, učí se hrát na klavír, chodí na lekci angličtiny i němčiny pro malé děti. Všechny kroužky jsou koncipované tak, aby byly přizpůsobeny předškolákům.

Lenka (38): Domácí vzdělávání dceři jen prospělo. Z učení má radost, ne stres

Manželka má názor opačný a hádáme se

„Eda by si měl především hrát. Měli bychom mu rozvíjet fantazii. Měli bychom mu číst pohádky, hrát si s kostkami nebo s autíčky. Ale rozhodně by neměl celý den věnovat učení. Ve školce, odpoledne na kroužku. Domů chodí Eda unavený a myslím si, že mu učení znechutíme ještě před nástupem do školy,“ často poslouchám od manželky. A pak z toho vznikne hádka.

Její názor se mi nelíbí. Já požaduji, abychom Eduarda zapsali na soukromou základní školu zaměřenou na cizí jazyky. První stupeň je zaměřený na výuku angličtiny a němčiny. Na druhém stupni už bude výuka probíhat v cizím jazyce podle volby žáka a bude do výuky začleněna výuka třetího cizího jazyka. Za mě ideální průprava na to, aby syn poté studoval střední školu v cizím jazyce a vysokou školu někde v zahraničí. Jsem ochoten do jeho vzdělání investovat nemalé finance.

Petr (43): Syn se po škole zavíral v pokoji. Když jsem poznal jeho tajemství, pochopil jsem, že je to moje vina

Manželka chce odklad školní docházky

Neměl jsem tušení, že manželka vzala syna do Pedagogicko-psychologické poradny a nechala mu udělat komplexní vyšetření. Tam sice potvrdili, že syn je způsobilý nastoupit do školy, ale já to vnímám jako podraz z její strany. Je zcela jasné, že syn je připraven se vzdělávat. Nemohu za to, že manželka chce pro syna klid na dětském hřišti, zbytečné kroužky jako sportovní hry nebo keramiku. A nezajímají mě ani názory prarodičů, na které se manželka obrátila.

Prarodiče samozřejmě dali za pravdu manželce. Ani nemohli mít jiný názor, vzhledem k tomu, v čem jsem vyrůstal. Ale já jsem si slíbil, že budu zodpovědný rodič. Pro syna jsem už tedy vybral soukromou základní školu a příští týden půjdeme k oficiálnímu zápisu. Vím, že Eduard předvede excelentní výkon a studium mu půjde. Hrát si může o víkendu nebo o prázdninách. Je třeba v dětech podporovat touhu po vědění a nastavit jim řád. I kdyby to mělo přinést hádky mezi mnou a manželkou, která to pochopí evidentně až později.

Blanka (43): Nechápu chování bratra a jeho ženy. Honí kariéru a děti jsou od rána do večera v družině

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].