Lenka (38): Domácí vzdělávání dceři jen prospělo. Z učení má radost, ne stres

Podle mého názoru je v početné třídě nemožné, aby se pedagog věnoval každému dítěti naplno. Rodiče pak odpoledne často suplují roli učitele, když své děti doučují látku a pomáhají jim s úkoly. Ve velkém kolektivu se navíc snadno ztrácí individualita, pozornost se soustředí na pár výrazných žáků a ti ostatní zůstávají v pozadí.

Adéla (42): Syn dostal na vysvědčení trojku. Babička mu za trest nedala žádnou odměnu a ještě ho přede všemi ponížila

Musela jsem si zvyknout na roli učitelky

Když se blížil zápis naší Aničky do první třídy, začali jsme váhat. Přišla nám příliš drobná na to, aby trávila hodiny sezením v lavici. Navíc jsme cítili, že je naší zodpovědností co nejdéle ji vést v rodinném prostředí, které je pro její zdravý vývoj klíčové. Náš život měl svůj rytmus, plný společných aktivit, cestování a výletů. Pevný školní řád by nás v tom výrazně omezoval. Domácí vzdělávání se proto jevilo jako ideální řešení, jak si zachovat naši flexibilitu.

A tak se ze mě stala učitelka na plný úvazek. I domácí výuka ale vyžaduje pevný řád. Máme stanovený čas, kdy začínáme i končíme, a nechybí ani přestávky na hraní a odpočinek. Rozhodně to nefunguje tak, že bychom si v pět večer vzpomněli na psaní.

Odpoledne Anička navštěvuje kroužky, kde si buduje vztahy s vrstevníky. Na prvním stupni byly základy jako čtení a počítání snadné, ale s přibývajícími ročníky jsem si musela některé znalosti oživovat. Původně jsem si myslela, že na druhý stupeň si netroufnu, ale nakonec jsem se odhodlala a zvládla jsem i to.

Jana (38): Dvanáctiletá dcera odmítá chodit do školy. Učení ji prý nebaví a chce se místo toho starat o zvířata

Místo známek používám slovní hodnocení

Klasické známkování považuji za zbytečný stres. Sama si pamatuji, že strach z pětky byl vždy silnější než radost z jedničky. Proto Aničce známky nedávám a spoléhám na slovní hodnocení. To pak tvoří i podklad pro vysvědčení, které po přezkoušení naší kmenovou školou vždy bez problémů schválí.

I na vysvědčení upřednostňuji slovní hodnocení. Věřím, že strohá jednička dítěti tolik nedá jako podrobný popis toho, co a jak se mu daří. Když ale Anička na druhém stupni zatoužila po klasickém známkování, vyšla jsem jí vstříc a několika jedničkami jsem jí udělala radost.

Mé okolí se zpočátku divilo, že jsem se do takového projektu pustila, ale já jsem na své rozhodnutí hrdá. Domácí vzdělávání je legální, stačí najít vstřícnou školu, která vás vezme pod svá křídla. Všem, kdo o tom uvažují, držím palce.

Alena (45): Dcera se nedostala na střední školu. Bojím se, že ji to životní zklamání poznamená

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].