Aneta (32): Dnes dělám svým dětem to, co jsem na své mámě jako malá nejvíc nesnášela

Když jsem byla malá, žili jsme s rodiči na vesnici v domě mých prarodičů. Byla to krásná doba a na svá školní léta na základní škole uprostřed přírody vzpomínám nesmírně ráda.

Tereza (29): Na mateřské mi manžel počítá každou korunu. Byla jsem zvyklá si dopřávat

Šťastné dětství uprostřed přírody bylo fajn

Byla jsem neustále někde v přírodě. Ať už to byla zahrada, kde jsem pomáhala dědovi a babičce s králíky, nebo jsem se starala o slepice. V létě jsme sušili seno, chodila jsem s dědou na pampelišky, aby měly slepice něco na přilepšenou. A nejvíce času jsem trávila s kamarády. Parta malých dětí, která běhala po vsi, v lese nebo na poli.

Moje dětství bylo o odřených kolenou, špinavém tričku a puse věčně špinavé od lesních malin nebo všeho, co jsme našli a dalo se sníst. Kdykoliv mě viděla maminka, tak udělala jednu věc, kterou jsem nesnášela. Vzala do ruky bavlněný kapesník, olízla ho a snažila se mi očistit pusu. Když nestačilo kapesník olíznout, dokonce na kapesník plivnula a otřela mi celé tváře.

Andrea (22): Pokusila jsem se kamarádce pomoct se vztahem, ale celé se to otočilo proti mně

Nechutný zlozvyk, který si pamatuji dodnes

Pamatuji si to jako dnes. Nechutnou vůni kapesníku. Nechutná záležitost, kdy mi maminka dřela tvář kapesníkem. Já se snažila ucuknout, ale držela mě pevně. „Drž, musím tě umýt. Vypadáš jako strašidlo,“ smála se. Moc se mi ulevilo, když jsem povyrostla a maminka mě tímto způsobem přestala terorizovat. Ale myslím, že to zažilo každé dítě. Byla to doba, kdy nebyly vlhčené čistící ubrousky, a tak se improvizovalo.

V současné době jsem vdaná a matkou dvou malých dětí. S manželem bydlíme ve městě a na vesnici jezdíme jen na návštěvu. Za rodiči. Po smrti babičky a dědy se do jejich domu nastěhovali a nám přenechali svůj byt v centru města. Nesobecké chování mých rodičů je výjimečné a já si jich nesmírně vážím.

Magda (26): Nové šéfové jsem začala automaticky tykat. Zadělala jsem si tak na pořádný trapas

Je úplně jiná doba

Moje děti jsou zhýčkané velkoměstem. Mají vše. Chodím s nimi do herny, chodíme do krytého bazénu plavat, chodíme na zájmové kroužky a občas jdeme na venkovní hřiště. Tato malá generace už nezná špinavá kolena, odřené lokty a hraní bez hranic. Vím o sobě, že jsem ustrašená matka a mám o své děti strach, i když sjíždějí klouzačku na hřišti.

Okamžitě se pak snažím svoje děti umýt. Vlhčenými ubrousky jim otřu ruce a pusu. Ale už jsem se několikrát přistihla, že jsem neměla vlhčené ubrousky a udělala jsem přesně to, co jsem jako malá sama nesnášela. Plivnula jsem na papírový kapesník a začala své děti drhnout. Bránily se stejně jako já. A já si uvědomila, že jsem si ten samý zlozvyk přenesla do svého života a poslala ho dál. Holt, je to praktické, jednoduché a přiznávám, že i nechutné.

Kristýna (65): Moje snacha doma nehne ani prstem. Nechápu, kde syn našel takovou línou ženskou

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].