
Ema se vdala do rodiny, kde fungují mezilidské vztahy na jedničku. Členové rodiny o sebe pečují a drží pohromadě. Ema nikdy takovou sounáležitost nezažila. A ihned se zapojila. Na svou tchyni Ema pěje jen slova chvály.
Vyrostla jsem v rodině, kde jsme se s příbuznými scházeli jen během vánočních svátků a potom v létě, když měla moje babička narozeniny. Když babička zemřela, smrsknul se kontakt jen na úroveň telefonátů nebo zasílání fotografií.
Moje rodina je studená a bez citů
I moje mamka jde radši s partou kamarádek na kávu nebo do kina, než aby se zastavila na návštěvu a potěšila se s vnoučaty. „Ale Emo, já nemám čas ve čtvrtek ani v pátek, abych ti pohlídala děti. Mám s holkami už nějaký program. Musíš si ty lékaře přeobjednat na dobu, kdy bude doma Michal a děti pohlídá,“ slyšela jsem od matky při telefonním hovoru.
A takto to v naší rodině chodí zcela běžně. Moji matku vnoučata obtěžují. Má své koníčky, plány, kamarádky, kosmetiku a masáže. Nehodlá z ničeho slevit. „Líbejte mi nohy, že vás zvu dvakrát měsíčně na nedělní oběd. Pravidelně kvůli vám stojím celé nedělní dopoledne v kuchyni a po vašem odchodu uklízím rozházený byt. Máš strašně nevychované děti,“ říká pokaždé mamka svůj názor.
Moje tchyně je z jiného těsta
Michalova rodina, to je sen. Fungující skupina lidí, kteří se rádi vidí, starají se o sebe a ještě to dělají rádi a s láskou. Moje tchyně je anděl. Nejraději by vnoučata hlídala každý víkend. Pokaždé, když k ní přijedeme, dostaneme domů uvařený oběd na druhý den, koláč a děti nějakou sladkost pro radost.
„Ale Emičko, v létě počítám s tím, že tu budu mít děti minimálně dva týdny v kuse. Už teď se těším, kolik legrace si společně užijeme. Už s dědou připravujeme výlety,“ usmála se na mě tchyně. Dala jsem jí srdečnou pusu a zeptala se, zda pro ně i já něco mohu udělat. Jestli nepotřebuje třeba umýt okna nebo pomoct s úklidem.
Každý má jinou povahu, a tak to zkrátka je
Tchyně se začala smát. „Holka, máš toho nad hlavu. Jsi zlatá a vážím si nabídky. Ale zatím zvládáme. V pátek ti dojedu převléknout ty postele a až přijedete v neděli na návštěvu, odvezeš si vyprané povlečení, a neděkuj mi furt,“ pohladila mě tchýně po zádech. Vím, že má moje tchýně ráda kvalitní čokoládu, a tak vždy přijedu s něčím na zub.
„Mamko, abys neustále jen nepracovala, tak příští týden spolu jdeme na pedikúru. Přijedu pro tebe a zvu tě i na kávu a dortík. Těším se“, oznámila jsem tchyni a upřímně se těšila. Manžel je rád, že jsem se do rodiny začlenila, a já jsem ráda, že jsem získala vřelou partu lidí, kteří se mají rádi a pomáhají si.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].