Petra (38): S manželem jsem získala skvělý bonus. Tchyni, kterou mi závidí i kamarádky

Se svou tchyní si skvěle rozumím. Možná je to i tím, že je mezi námi rozdíl jenom deset let. Když to řeknu nahlas, většina lidí se zarazí a pak se zeptá něco ve stylu: „Počkej… kolik ti vlastně je?“ Nebo rovnou: „A kolik je jí?“ A já se jen usměju a odpovím vyhýbavě, protože pointa není v číslech, ale v tom, že ten náš vztah funguje překvapivě dobře.

Jana (32): Tchyně mi prozradila rodinné tajemství. Teď svého manžela vidím v jiném světle

S tchyní jsme si rozuměly hned od začátku

Poprvé jsem ji potkala na narozeninové oslavě mého (tehdy ještě budoucího) manžela. Bylo to zvláštní setkání. Čekala jsem klasickou tchyni – přísnou paní s přehledem o tom, jak správně žehlit košile a kolik soli patří do polévky. Místo toho ke mně přišla žena v džínách, s výrazným odstínem rtěnky, podala mi ruku a řekla: „Ty jsi ta, co mu popletla hlavu? Super. Doufám, že máš ráda víno, protože já jo.“

Hned jsme si sedly. Ne doslova, samozřejmě. I když… vlastně taky doslova, protože jsme skončily na gauči v obýváku, každá se skleničkou bílého, zatímco oslavenec pobíhal mezi kuchyní a balkonem a snažil se stíhat všechny hosty. My jsme se bavily. O práci, o cestování, o seriálech. V jednu chvíli jsem úplně zapomněla, že mluvím s mámou svého partnera.

„Hele,“ naklonila se ke mně spiklenecky, „on byl jako malej hroznej. Všude lezl, všechno rozbil. Jestli s ním vydržíš, máš můj obdiv.“ Zasmála jsem se. „Zatím to dávám.“ „To jsem ráda. Už jsem si myslela, že zůstane navždycky sám.“ To byl moment, kdy jsem pochopila, že tohle nebude typický vztah tchyně–snacha.

Když jsme se pak s partnerem vzali, spousta mých kamarádek mi dávala rady. Nevyžádané, ale o to naléhavější. „Hlavně si nastav hranice.“ „Nenech si do ničeho mluvit.“ „Tchyně je vždycky problém.“ Já jen přikyvovala, ale v duchu jsem si říkala, že u nás to bude asi jinak. A taky že bylo.

Ester (38): Tchyně byla moje kolegyně i kamarádka. Přesto mi zatajila důležitou informaci o svém synovi

Můj vztah s tchyní sílil

První společné Vánoce jsme trávili u ní. Připravovala jsem se na klasický scénář – budu pomáhat v kuchyni, budu se snažit být co nejméně na obtíž a budu se usmívat. Dorazili jsme dopoledne a já hned zamířila do kuchyně. „Co můžu udělat?“ zeptala jsem se snaživě. Podívala se na mě, zamyslela se a pak řekla: „Otevři víno.“

„Prosím?“

„No, otevři víno. Já dodělám bramborový salát a ty zatím připravíš degustaci.“ „Degustaci?“ „Ano. Musíme přece zjistit, které víno se hodí ke kaprovi.“ Ten den jsme ochutnaly čtyři lahve. Kapr nakonec chutnal ke všem.

Od té doby máme vlastní tradice. Třeba „pracovní soboty“, kdy se domluvíme, že uklidíme byt – a skončíme tím, že sedíme na zemi uprostřed rozházených věcí, pijeme kávu a řešíme život. Nebo „zdravé týdny“, kdy si slíbíme, že budeme jíst jen lehká jídla – a třetí den skončíme v cukrárně. „Tohle je poslední dort,“ řekne pokaždé. Samozřejmě nikdy není.

Ilona (34): Tchyně mě přistihla s milencem. Místo odsouzení mi teď kryje záda

Dobrá partie na výlety

Jednou jsme spolu jely na víkend do hor. Původně to byl nápad mého manžela, ale na poslední chvíli nemohl jet, a tak jsme vyrazily samy. Všichni na nás koukali trochu divně, když jsme si na recepci vyzvedávaly klíče. „Dvě noci, dvojlůžkový pokoj,“ řekla recepční a podívala se střídavě na mě a na tchyni.

„Ano,“ přikývla tchyně sebevědomě. Večer jsme seděly na balkoně, zabalené do dek, a popíjely víno. „Víš,“ začala najednou, „já jsem se trochu bála, když mi syn řekl, že někoho má.“ Podívala jsem se na ni překvapeně. „Opravdu?“

„No jasně. Říkala jsem si – co když si najde někoho, s kým si nebudu rozumět? Co když mě nebude mít ráda?“ Zasmála jsem se. „A výsledek?“ Usmála se. „Výsledek sedí vedle mě a pije mi víno.“ „Tak to jsem ráda, že jsem prošla výběrovým řízením.“ „Bylo náročné,“ přikývla vážně. „Ale měla jsi dobré reference.“

Simona (28): S tchyní si rozumím mnohem víc než s vlastní mámou. Ta mi kvůli tomu dělá nechutné scény

Tchyně i kamarádka v jednom

Takové momenty mám ráda. Jsou nenápadné, ale upřímné. Samozřejmě, že ne vždy je všechno dokonalé. Občas se neshodneme. Třeba na tom, jak často bychom měli navštěvovat příbuzné, nebo jestli je lepší uklízet průběžně, nebo všechno najednou. Ale i tyhle „konflikty“ mají spíš formu přátelské debaty než tichého boje.

„Tohle není efektivní,“ řekne ona, když vidí můj způsob skládání prádla. „Tohle je můj systém,“ oponuju. „Tvůj systém je chaos.“ „Tvůj systém je nuda.“ Nakonec se zasmějeme a necháme to být. Prádlo je stejně pořád čisté.

Občas si říkám, jestli to není právě tím malým věkovým rozdílem. Že jsme si blíž, než bývá obvyklé. Máme podobný smysl pro humor, podobné zájmy, podobný pohled na svět. Někdy mám pocit, že spíš než tchyni mám starší kamarádku.

A pak si uvědomím, že je to vlastně jedno, jak to nazvu. Důležité je, že když mi zavolá, těším se, že ji slyším. Že když spolu trávíme čas, není to povinnost, ale radost. A že když si někdo začne stěžovat na svou tchyni, já nemám co přidat – jen se trochu provinile usměju.

Tereza (30): Tchyni mám raději než svoji mámu. Náš vztah rozhodl o tom, že se vdám, chtěla jsem patřit do její rodiny

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].