Vlastimil (37): Tchyně má klíče od našeho bytu. Nelíbí se mi, že k nám chodí, i když nejsme doma

Když jsme se s Lenkou stěhovali do našeho vlastního bytu, byl jsem nadšený. Byl malý, ale útulný a nacházel se v klidné části města. Lenka byla šťastná, já byl šťastný, všechno vypadalo ideálně.

Až na mou tchyni, která neustále dávala najevo, že chce být „nápomocná“. Lenka jí z vděčnosti dala náhradní klíče, prý pro případ nouze. Tehdy mi to nepřišlo divné. Vždyť je to rodina. Ale jak se brzy ukázalo, některé hranice by se měly nastavovat hned od začátku.

Barbora (29): Tchyně nám nabídla byt s tím, že jeden pokoj bude její. Nakonec jsme museli utéct do podnájmu

Tchyně u nás uklidila

Ze začátku bylo všechno v pořádku. Tchyně občas přišla, když jsme byli doma, přinesla buchty, vývar nebo nějaké kytky. Ráda pomohla Lence s žehlením.

Postupně jsem si ale začal všímat zvláštních detailů. Někdy byly ručníky složené jinak, jindy jsem našel v lednici jídlo, které jsme určitě nekupovali. Lenka to vysvětlovala tím, že její máma je zvyklá pomáhat a že to myslí dobře.

Jednou jsem už v předsíni ucítil silnou vůni čisticího prostředku. Kuchyň se leskla jako nová, z obýváku zmizely brambůrky, které jsem večer nedojedl, a na stole ležela váza s květinami.

„Byla tu máma, chtěla mi udělat radost,“ vysvětlila mi Lenka, když přišla domů. Trochu mě to překvapilo. „Lenko, nemyslíš, že to přehání? Neměla by chodit bez ohlášení, když tu nejsme,“ namítl jsem. Lenka se na mě podívala, jako bych byl nevděčný. „Vždyť to dělá pro nás,“ mávla rukou.

Lucie (30): Tchyně nám poskytla střechu nad hlavou, ale ne klid a soukromí. Raději jsme se s manželem odstěhovali

Tchyně nám nedopřeje soukromí

O pár dní později jsem si všiml, že zmizela moje oblíbená mikina. Hledal jsem ji několik hodin a nakonec jsem ji našel ve skříni čistě vypranou a složenou.

„Měla na sobě flek,“ oznámila mi tchyně, když jsme se viděli u nedělního oběda. Pak začala mluvit o něčem jiném, ale já nedokázal přestat myslet na to, že doma už nemáme žádné soukromí.

S Lenkou jsme si začali všímat i dalších věcí. V koupelně se objevily nové ručníky, každý den jsme měli převlečenou postel. Jedno úterý jsme v kuchyni měli na stole vzkaz od tchyně: „Všimla jsem si, že vám dochází prací prášek. Koupím vám takový, co používám já.“

„Tohle už není pomoc, Lenko. To je narušení našeho soukromí,“ řekl jsem manželce. Souhlasila, ale bála se mámě cokoliv říct. „Nechci ji ranit,“ zašeptala.

Milada (35): Tchyně mi měla pomáhat s dětmi, ale snažila se řídit celou domácnost. Musela jsem jí ukázat, kdo tu velí

Rozhovor s tchyní

Jenže já jsem se toho nebál. Už jsem toho prostě měl dost. Pozval jsem k nám tchyni na kávu. „Musíme si promluvit,“ začal jsem opatrně. „Vím, že chodíš do našeho bytu, když tam nejsme. Já si nepřeji... my si nepřejeme, abys to dělala.“

Tchyně se zatvářila uraženě. „Chtěla jsem vám jen pomoci, vždyť jste mladí a pracujete. Všechno to dělám pro vás,“ bránila se.

„Vážím si toho, ale potřebujeme mít své soukromí. Když budeš chtít přijít, raději zavolej. Klíče máš pro případ nouze, takže... už k nám nechoď bez ohlášení. Prosím...“ trval jsem na svém.

Lenka seděla vedle mě, celá napjatá. „Mami, je to pro nás důležité,“ podpořila mě.

Tchyně chvíli mlčela, pak si povzdechla: „Jsem jen zvyklá být užitečná. Ale... asi to chápu.“

Magda (32): Tchyně nám přispěla na byt a chtěla do všeho mluvit. Její kachličky v kuchyni jsem nechala otlouct

Nastavili jsme hranice

Od té doby se věci změnily. Tchyně se sice pár dní tvářila uraženě, ale respektovala naše přání. Klíče si nechala, jen už nikdy nepřišla bez ohlášení. S Lenkou jsme si konečně začali užívat pocit, že máme domov jen pro sebe.

Chápu, že tchyně nám chtěla pomoci. Je zvyklá starat se o rodinu. Ale i v rodině je potřeba nastavit hranice. Mám pocit, že dnes je náš vztah lepší vztah než kdy dřív. A hlavně, když slyším klíč v zámku, vím, že nás přichází navštívit, a ne kontrolovat.

Natálie (32): Tchyně mi každý den nahlíží do lednice. Kritizuje potraviny a tvrdí, že moc utrácím

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].