Mirka (29): Náš pes mi každý den zvedne náladu. Čekám, kdy konečně promluví

Celých pět let si s Petrem říkáme, že náš Aron je skoro člověk. Jeho výrazy jsou tak jasné, že ani nemusí nic říkat, abychom mu rozuměli.

Lenka (46): Myslela jsem, že pes pomůže mamince překonat smutek. Teď si stěžuje ještě víc

Pes jako barometr lidských emocí

Aron je aktivní pes, který miluje procházky. Ale jakmile mi není dobře, leží vedle mě na posteli jako přikovaný a něžně se na mě dívá. Když mi manžel chtěl dát pusu, Aron začal maličko vrčet. Upozornil „svého soka“, aby mě neobtěžoval. Když si manžel později lehl k nám do postele, tak ho svou tlapou držel dostatečně daleko ode mě. Snažil se mi zajistit dostatek místa.

A aby toho nebylo málo, dokonce mi Aron donesl svou žvýkací šlachu. Asi abych ji snědla a udělalo se mi dobře. Je to miláček. Jak jsme tak všichni leželi na posteli, manžel dal Aronovi pusu nad oči. Kdyby pes uměl mluvit, byla by to slova plná něhy. Aron se doslova začal smát a pak položil svou hlavu na manželův krk. Jako by se s ním mazlil. Jako by ho ujišťoval, že ho taky miluje. Lituji, že jsem neměla po ruce mobil, abych vyfotila ten zamilovaný výraz našeho psa.

Iveta (54): Zemřel mi milovaný pejsek a vůbec to nezvládám. Okolí nemá navíc pochopení

Zvíře, které se snaží mluvit

Když byl Aron štěně, zdálo se, že nám vstupuje do hovoru. Upozorňoval na sebe různými zvuky. „Mirko, nezdálo se ti, že teď to znělo jako I love you? To bychom ho mohli naučit,“ smál se Petr. A začal s výchovou. Neustále Aronovi opakoval tuto větu a on mu odpovídal. Stále více se to zvukově podobalo tomu, co říkal Petr. Nakonec nám to znělo téměř totožně a hrdě říkáme, že náš pes umí mluvit.

A pak jsem otěhotněla. Jako první to samozřejmě zjistil Aron. Neustále ke mně čichal a hlavu mi pokládal na břicho. Když jsem přinesla syna z porodnice domů, zírali jsme na naši dvojku s otevřenou pusou. Syna jsem pokládala do houpací postýlky. Aron se od něj ani nehnul. A když se syn v postýlce začal ošívat, snažil se ji rozhýbat. Jemně do ní strkal hlavou v pravidelném rytmu.

Jindřiška (56): Obyčejná procházka se psem se změnila v horor. Bylo mi mého chlupáče moc líto

Pes nezvládá pláč našeho syna

Doslova se válíme smíchy z Aronova výrazu, když slyší našeho syna plakat. Leží totiž na zemi a tlapkami si zakrývá uši. Má u toho zavřené oči a útrpný výraz. Je to strašně komické. Vypadá, jako by měl silnou migrénu.

Stejně vtipné je, když jedeme v autě. Syna mám v autosedačce a při pohledu do zpětného zrcátka krásně vidím i Arona na zadní sedačce. Syn má ve zvyku v autě spát, ale než usne, tak asi deset minut pláče. To je doba, kdy Aron sedí na zadní sedačce se zavřenýma očima jako socha a trpí.

Vypadá u toho jako sedřená matka, která mele z posledního. Jakmile syn usne a je ticho, Aron otevře oči a dívá se spokojeně z okýnka. Emoce, které se promítají našemu psovi do obličeje, jsou vážně něco.

Dagmar (48): Po rozvodu mi zbyl jen starý pes. Ale já jsem konečně spokojená, vystačíme si dokonale

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].