Jitka (29): Můj pejsek mě po narození dítěte překvapil. Je to žárlivec a musí mít vše, co má dcera

První, kdo poznal, že jsem těhotná, byl Boban, pětiletý pes, pudlík, kterého jsme měli jako miminko.

Jolana (34): Mám strach, dcera si neustále hraje na psa. Odmítá dokonce jíst z talíře

Naše chlupaté miminko jsme rozmazlovali

Bobana jsme si s manželem pořídili krátce po svatbě. V legraci jsme říkali, že je to naše chlupaté miminko. Boban s námi spal od začátku v posteli a náš život se točil jen kolem něho. Na dovolené bez Bobana jsme byli jen jednou. A to jsme každý den od moře volali rodičům, zda je Boban v pořádku, a jak se chová.

Smáli jsme se, že jsme blázni. „To snad není pravda. Když jedu na školení, nenapadne mě, abych ti zavolala, zda jsi v pohodě, ale na Bobana si vzpomenu dvakrát denně,“ přiznala jsem manželovi. Ten moje konstatování přešel s nadhledem. Prostě to tak bylo a nedalo se s tím nic dělat. Boban byl rozmazlený pudlík a my byli jeho otroci.

Jana (48): Po tátově smrti jsem se ujala jeho psa. Nejspíš mě to bude stát manželství

Narození dcery nesl náš pes těžce

Měla jsem rizikové těhotenství a musela jsem se šetřit. Během dne jsem si dělala hodinové siesty buď v posteli, nebo na pohovce a vedle mě vždy ležel Boban. Já ho drbala na břiše a on u toho slastně mlaskal ze spaní. Boban si byl vědom své výjimečnosti, a když se nám narodila dcera, bylo vidět, že ji Boban bere jako konkurenci. Po příchodu z porodnice ji dlouze očichával.

Kdykoliv jsem seděla s dcerou v náručí na pohovce, cpal se mi do náruče taky. Boban vyžadoval, abych se mu věnovala, stejně jako tomu brečícímu uzlíčku v náručí. Takže hodně často jsem jednou rukou držela dceru a druhou hladila psa. Ivan se mi smál: „To je záhul. Být dvojnásobná máma je zápřah.“

Lenka (26): Táta zmizel z mého života před dvaceti lety. Našla jsem ho na sociálních sítích, má novou rodinu a psa s mým jménem

Pes chtěl vše, co měla naše dcera

Když dcerka povyrostla a chodila po místnosti s dudlíkem v puse, stačila vteřina, kdy dceři dudlík upadl, a hned jí ho Boban sebral. Boban zkrátka chtěl svůj dudlík. Takže to u nás doma vypadalo komicky. Dcera měla svůj dudlík v puse a vedle ní kráčel Boban. I on měl v puse svůj dudlík. Když jedla dcera, musel dostat jídlo i Boban.

Když dcera šla spát, Boban ležel pod její postelí a spal taky. Neexistovalo, když jsme šli na procházku, abychom Bobana nechali doma. Četla jsem, že některé děti, když se jim narodí mladší sourozenec, tak dokáží být z důvodu žárlivosti až brutální. Z naší zkušenosti vím, že umí žárlit i zvířata. Naštěstí to Bobana brzy pustilo a dnes jsou s dcerou nerozlučná dvojka.

Další příběhy ze života →

Bolek (31): Já mám psa a přítelkyně kočku. Jejich setkání ale nedopadlo dobře, a tak jsem dostal kopačky