Tereza (29): Můj pes mě po narození dítěte začal nenávidět. Pak se ukázalo, že jen chránil moji dceru

Když jsme si s mužem pořizovali psa, byla jsem přesvědčená, že to je nanečisto před dítětem. Černý labrador, klidný, chytrý, ideální společník. Milovala jsem ho od první chvíle. Chodil se mnou běhat, spal mi u nohou, seděl přede dveřmi, když jsem byla nemocná. Byl to náš pes, ale víc můj.

Mohlo by Vás zajímat:

Františka (32): Pořídila jsem si psa, abych se nebála bouřek. Teď se bojíme spolu

Jeho chování ke mně se změnilo

Když jsem otěhotněla, nic se nezměnilo. Občas se ke mně víc tulil, jako by něco vycítil. Všichni říkali, že zvířata to poznají. Byla jsem si jistá, že si s miminkem porozumí. Ale po porodu jako by ho vyměnili. Ze dne na den mě přestal poslouchat.

Když jsem na něj zavolala, odvrátil hlavu. Nechodil za mnou, ale zalezl pod stůl. Začal štěkat, když miminko plakalo. V noci škrabal na dveře ložnice a dupal po chodbě. Jindy zase okousal jednu z hraček, co ležela na gauči, a její zbytky byly po celém bytě. Říkala jsem si, že žárlí. Že to přejde.

Snažila jsem se, aby se necítil odstrčený. Venčila jsem ho, hladila, dávala mu pamlsky. Ale bylo to horší. Jednou jsem přišla do pokoje a pes stál u postýlky, vrčel. Nikdy to předtím neudělal. Vzala jsem ho pryč a zamkla ho na chodbě. Když se muž vrátil z práce, vysvětlovala jsem mu to, ale jen nad tím mávl rukou.

Mohlo by Vás zajímat:

Stela (33): Pořídila jsem si papouška, abych nebyla sama. Netušila jsem ale, že mi později začne ničit vztah

Odhalila jsem příčinu

Pak přišel jeden den, kdy jsem nečekaně přišla domů dřív z brigády, protože jsem měla migrénu. Slyšela jsem psa štěkat za zavřenými dveřmi dětského pokoje. Když jsem je otevřela, ztuhla jsem. Pes stál mezi postýlkou a mým mužem. Vrčel a cenil zuby. Muž měl ruce natažené do postýlky a něco mumlal. Vůbec jsem nevěděla, na co se dívám, ale krev mi z toho ztuhla v žilách.

Ten večer jsem sledovala záznamy z chůvičky, které jsem si do té doby skoro nepouštěla. A našla jsem jich několik. Muž u postýlky, malá brečela, on jí jako by něco šeptal, někdy se chytal za hlavu, někdy se díval přímo do kamery a v očích měl zvláštní, šílený výraz. Bylo mi z toho hrozně.

S manželem jsme to začali řešit a po několika měsících vyšetření se ukázalo, že trpí mentální nemocí, kvůli které má epizody, kdy neví, co dělá. Začal se léčit a učíme se s tím žít. Pes už nevrčí. Naopak. Hlídá kočárek, sedí u dětské postýlky a štěká, jen když někdo cizí projde kolem nás.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Milena (44): Jsem bezradná. Přítelův pes nám neustále kazí intimní chvilky

Doporučené video