
Aby Stela nežila v bytě sama, rozhodla se si pořídit parťáka. Nešlo ovšem o člověka, ale o domácího mazlíčka. Nicméně ji nenapadlo, že až jí do života vejde muž, bude mít s jejím zvířetem problém.
Když jsem si pořídila papouška, říkali mi, že je to závazek na celý život. Neřešila jsem to. Vždycky se mi líbila představa mluvícího mazlíčka, který mi bude dělat společnost. Koupila jsem si krásného, chytrého a prý velmi společenského ptáka.
Papoušek začal napadat mého přítele
Zpočátku mě to hrozně moc bavilo. Učila jsem ho slova, zpívala si s ním, mazlila se s ním. Byl to můj parťák. Když jsem si našla přítele, vypadalo to, že si ho papoušek oblíbil. Ze začátku byl zvědavý, sledoval ho, dokonce si od něj bral jídlo. Jenže pak se něco změnilo.
Začalo to nenápadně. Kdykoliv ke mně přítel přišel, papoušek začal dělat hluk. Křičel, létal po bytě, shazoval věci. Když jsme seděli vedle sebe, pokoušel se dostat mezi nás. Brala jsem to jako žárlivost, ale nijak zvlášť jsem to neřešila. Pak si ale začal přítel stěžovat, že ho papoušek nenechá v klidu.
Jednou, když mě políbil, papoušek se na něj rozletěl a klovl ho do ruky. Smáli jsme se tomu. Byl to přece jen malý pták, co by se mohlo stát? Ale situace se zhoršovala. Když byl přítel u mě, papoušek začal napadat jeho věci. Rozkousal mu kabely, roztrhal tričko. Každý jeho pokus přiblížit se ke mně skončil křikem a agresí.
Dostala jsem jasné ultimátum
Pak jsem odjela na víkend pryč a přítel u mě přespal sám. Ráno mi volal z nemocnice. V noci ho probudilo ostré štípnutí do tváře. Papoušek se mu zakousl do obočí a nechtěl se pustit. Když ho setřásl, začal na něj znovu útočit. Rozškrábal mu ruku, klovl ho do nosu. Přítel měl obličej od krve, šokovaný, vůbec nechápal, co se stalo.
Nezvládl to. Dal mi ultimátum – buď on, nebo papoušek. Myslela jsem, že přehání. Že to byl jen špatný večer, že se to zlepší. Ale když se mnou pak už nechtěl trávit večery doma, když se začal vyhýbat mému bytu, pochopila jsem, že to myslí vážně.
Nakonec jsme se rozešli. Papoušek zůstal se mnou. „Nemůžu se ho zbavit. ŽIjou déle než lidi. Nemůžu ho jen tak odložit.“ Nechápal to, a tak se sbalil a odešel. Po čase jsem si uvědomila, že si mě vlastně vybral on. Jen jsem netušila, že mi tím naprosto změní život.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].