Karolína (25): Květina po babičce mi nosí štěstí. Nevím, jak to dělá, ale přivedla mi i muže na celý život

Tajemné příběhy ze života: Květina po babičce mi nosí štěstí. Nevím, jak to dělá, ale přivedla mi i muže na celý život
Zdroj: Unsplash

Karolína zdědila květinu, kterou její babička vždy opatrovala jako oko v hlavě. Když se babička měla z domu vzdálit na víc jak jeden den, květina cestovala s ní. Karolína až později zjistila, co za tím vězí...

Jana Jánská
Jana Jánská 22. 11. 2023 17:00

Vsadím se, že když vám povím, co všechno ta květina zmůže, budete mě mít za blázna. Ale v zásadě je mi to jedno, stačí mi, že znám pravdu. A nejen znám, všechno jsem to prožila na vlastní kůži...

Po babičce jsem zdědila nevšední věc

Když na tom babička byla zdravotně hodně špatně, měla snad jenom jednu starost. Šlo jí o to, kdo pak bude pečovat o tu její slavnou květinu. Celá rodina věděla, že babi nemusela mít nejnovější televizi, auto či drahou dovolenou, hlavně když měla po ruce tu kytku.

"Karolínko, u tebe jí bude nejlépe. Slib mi, že na ni dohlédneš," řekla mi babi na jedné z mých posledních návštěv. To už ležela v nemocnici a všichni jsme byli připraveni na to, že každý další den může být její poslední. "Babi, proč ti vlastně na té kytce tak záleží?" zeptala jsem se jí.

Ne že bych byla první, dokonce jsem se jí na to už sama ptala snad stokrát, ale babi si to tajemství nechávala pro sebe do poslední chvíle. Ani děda nic netušil. "Na to přijdeš sama, děvenko," řekla a pohladila mě po ruce. A tak jsem ještě toho dne do svého pokoje nastěhovala babiččinu květinu.

Začalo se mi dařit

"Tak co? Co na tobě viděla babička?" zeptala jsem se kytky večer před spaním. Rostlina samozřejmě neodpovídala, ale zdálo se mi, že se její listy trošku hýbaly. Zavrtěla jsem hlavou. Průvan doma nemáme, okno jsem měla zavřené, takže se mi to určitě jenom zdálo.

Ráno jsem se vzbudila minutu před drnčením budíku. Byla jsem čilá a odpočatá jako už dávno ne. Dobře jsem se nasnídala a vyrazila do školy. Cestou jsem potkala jednu ne moc oblíbenou profesorku, ale nešlo se jí vyhnout. Pozdravila jsem ji a doufala, že tím to hasne. Ale ona měla povídavou a chtěla se bavit o tom, co zrovna probíráme. Tak jsem ji doprovodila až k budově školy a chtěla se rozloučit.

"Mladá dámo, vám zkoušky moc nejdou, viďte?" zeptala se mě na schodech. "Někdy jsem asi moc nervózní," obhajovala jsem se. "Víte, že teď jsem si s vámi popovídala lépe než s kýmkoliv na zkouškách? Stavte se u mě odpoledne..." dodala a odešla. Vůbec jsem nechápala, co se právě odehrálo. S malou dušičkou jsem se u té profesorky později zastavila a ona mi do indexu zapsala jedničku. Zmateně jsem poděkovala a utíkala domů...

Kytka po babičce je něco jako amulet pro štěstí

Měla jsem dobrou náladu, zpívala jsem si a zalila kytku. Opět se mi zdálo, že se trošku hýbe. Je snad tohle to tajemství, o kterém mluvila babička? Nebo je to rostlina, která přináší štěstí? Takové věci přeci neexistují...

Jenže další dny mi ukázaly, že na tom možná něco bude. Na jedné zkoušce jsem si vytáhla tak lehké otázky, že jsem tomu nemohla uvěřit. Díky lepším známkám jsem dostala stipendium a doporučili mě na stáž ve Španělsku.

To všechno se stalo před pěti lety a já vím, že když je o kytku dobře postaráno, mám štěstí. Na tu stáž jsem jela vlakem, abych ji mohla mít s sebou. Ve Španělsku jsem hned první den narazila na sympatického Angličana, který také zrovna dorazil. Pochválil mi kytku a od té doby jsme spolu. Dnes jsme manželé a čekáme naše první dítě. Díky, babi...

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Zuzana Zlatohlávková z Dobré ráno, Brno! odhalila soukromí: Ve své chýši praktikuje čínskou medicínu, jehličky píchá i dětem

Zuzana Zlatohlávková z Dobré ráno, Brno! odhalila soukromí: Ve své chýši praktikuje čínskou medicínu, jehličky píchá i dětem

Související články

Další články