Jana (24): Sestra nejevila celé roky o babičku zájem. Po její smrti se však agresivně domáhala dědictví

Sestru jsem nikdy neměla příliš v lásce, snad kvůli našim odlišným povahám. Naše cesty se definitivně střetly až po letech a bylo to mimořádně nepříjemné setkání. „Nic ti nepatří,“ vyštěkla jsem na Editu, když mi oznámila, že chce polovinu peněz za babiččin byt. Tvrdila, že je stejná vnučka jako já, ale já se jí jen tiše zeptala, kde byla, když babička umírala a já pracovala ve dvou pracích, abych utáhla léky a nájem. Edita tehdy žila v Londýně, užívala si drahé výlety a na nás si ani nevzpomněla. Teď se vrátila a dělala si nároky na majetek, který babička už dávno přepsala na mě.

Ivana (46): Sestra mě prosila o pomoc s hypotékou. Když jsem jí půjčila peníze, začala se mi vyhýbat

Sestra nás nechala v nouzi

Babička Anežka nás vychovala obě poté, co nám tragicky zemřeli rodiče. Žily jsme skromně v malém bytě jen z jejího důchodu a našich sirotčích dávek. Zatímco já jsem se snažila pomáhat, Edita už na střední škole toužila jen po penězích. Jakmile jí bylo osmnáct, oznámila, že v tomhle zapadákově nezůstane, a odletěla za prací do Anglie. Babiččin pláč ani prosby ji nezajímaly, chtěla jen svůj vlastní život a luxus, o kterém si myslela, že ho v Česku nikdy nedosáhne.

Léta plynula a Edita se ozývala jen zřídka, aby se pochlubila, jak se jí skvěle daří. Já jsem zatím bojovala s babiččinou postupující nemocí. Musela jsem přerušit studium na vysoké a najít si práci, abychom vše zvládly. Když jsem Editu prosila o finanční výpomoc, chladně mě odbyla s tím, že si právě koupila byt a jede na drahou dovolenou na Tenerife. „Měla bys začít víc pracovat, babička tě živila dost dlouho,“ vzkázala mi tehdy, aniž by projevila špetku soucitu.

Alena (45): Táta mi za mou péči odkázal dům i úspory. Sourozenci mě kvůli tomu zavrhli

Chtěla se se mnou soudit

Babička Anežka však nebyla hloupá. Viděla, kdo při ní stojí v nejtěžších chvílích a kdo na ni zapomněl. Rozhodla se proto přepsat byt na mě ještě za svého života u notáře. „Chci mít jistotu, že po mně všechno dostaneš ty,“ řekla mi tehdy pevně. Edita na pohřeb ani nepřijela, prý nedostala v práci volno. Objevila se až o pár měsíců později, a jak se ukázalo, jejím jediným cílem bylo dělit majetek, který už jí dávno nepatřil.

Když Edita zjistila, že byt je právně můj, začala scéna. Navrhla mi, abych ho prodala a peníze si rozdělily, nebo abych ji vyplatila několika sty tisíci korunami. Vůbec ji nezajímalo, že nemám kam jít a že stále splácím dluhy, které vznikly během babiččiny nemoci. „Prostě mě vyplať, jsi přece ta vzdělaná,“ útočila na mě zlostně. Když jsem odmítla, označila mě za zlodějku a egoistku, která chce vlastní sestru připravit o podíl, přestože ona sama si v cizině žila v blahobytu.

Edita nakonec odjela a práskla dveřmi s tím, že už pro ni nejsem sestra. Pohrozila soudem, ale nakonec nic nepodnikla, protože věděla, že babiččino rozhodnutí bylo legální. Od té doby se mnou nekomunikuje a odmítla přijít i na mou svatbu s Pavlem. Je smutné zjistit, že pro někoho, s kým jste vyrůstali v jedné rodině, znamenají peníze mnohem víc než společná krev a vděčnost k ženě, která nás obě zachránila.

Iva (41): Roky jsme mysleli, že zeť je manipulátor. Nyní od sestry utekl a my pochopili pravdu

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].